Celiakie: Podstata, příznaky a léčba

Příznaky celiakie jsou u každého jiné a velmi závisí na individuálních charakteristikách organismu a imunitní reakci, stejně jako na závažnosti onemocnění.

Na začátku se celiakie projevuje především výskytem břišního diskomfortu, nadýmáním, kolikami a plynatostí po konzumaci potravin obsahujících lepek. Zánětlivá reakce narušuje propustnost střev a vede k vylučování velkého množství vody a elektrolytů z těla do střevního lumen, což se projevuje průjmem.

Chronický průjem narušuje rovnováhu střevní mikroflóry, což stav ještě více zhoršuje. Tak vzniká začarovaný kruh zánětu, tvorby dalších autoprotilátek, poškození a progrese onemocnění.

Celiakie, známá také jako glutenová enteropatie, je autoimunitní onemocnění a z tohoto důvodu je do značné míry geneticky podmíněná. Hlavní příčinou je nesprávná imunitní reakce na gliadin – jeden ze dvou hlavních proteinů v lepku, druhým je glutenin.

Hlavním faktorem rozvoje onemocnění je genetická predispozice – u lidí s prokázanou glutenovou enteropatií byly zjištěny geny HLA – DQ1 a/nebo HLA – DQ8.

Individuální faktory prostředí, jako jsou časté virové infekce v dětství, užívání antibiotik a následné změny ve střevní mikroflóře, se rovněž považují za možné přispívající faktory ke vzniku této chybné imunitní reakce na lepek.

Za rizikový faktor věda označuje také časné vystavení lepku v dětském věku.

Při podezření na celiakii má medicína k dispozici několik spolehlivých způsobů stanovení diagnózy.

Nejjednodušší a nejspolehlivější jsou sérologické testy:

• Anti-tTG – test, který aktivně detekuje protilátky proti tkáňové transglutamináze. Jde o nejcitlivější a nejvíce specifický test pro diagnostiku a při pozitivním výsledku je onemocnění téměř jisté.

• EMA – protilátky proti endomysiu – vysoce specifický test, který se používá k definitivnímu potvrzení diagnózy po pozitivním primárním testu.

• DGP protilátky – vhodné u lidí s deficitem imunoglobulinu A nebo u dětí mladších 2 let.

Mezi další testy a vyšetření na celiakii patří genetické testy, endoskopie a eliminační dieta.

Genetické testy se používají k identifikaci specifických genů HLA-DQ2 a HLA-DQ8, které se vyskytují častěji u lidí s celiakií, ale samy o sobě onemocnění nepotvrzují. Jejich nepřítomnost však vylučuje možnost onemocnění.

Endoskopie je miniinvazivní vyšetření, při kterém se odebírá vzorek na biopsii z dvanáctníku a slouží k histologickému potvrzení diagnózy. Pro pacienty s celiakií je typická atrofie střevních klků, hypertrofie krypt a zánětlivá reakce v lamina propria.

Eliminační dieta je založena na vyloučení lepku z potravy (jinými slovy bezlepková dieta), což vede k vymizení příznaků a zlepšení výsledků sérologických testů.

Existují i další doplňkové metody pro potvrzení onemocnění, které však mají nízkou specifitu a prakticky se nepoužívají.

Je důležité odlišit celiakii od jiných stavů, které mohou mít podobné příznaky, aby bylo možné zajistit správnou a účinnou léčbu.

Mezi nejčastější diferenciální diagnózy patří různá onemocnění a stavy.

V první řadě je nutné odlišit glutenovou enteropatii od glutenové intolerance, při níž se mohou objevit podobné symptomy, ale bez přítomnosti autoimunitní reakce a strukturálního poškození střevní sliznice.

Syndrom dráždivého tračníku je také funkční porucha střev, která nepostihuje jejich strukturu.

Crohnova choroba a ulcerózní kolitida jsou dvě hlavní formy chronických zánětlivých střevních onemocnění, která mohou postihnout různé části trávicího traktu. Jsou spojena s ještě závažnějším poškozením, zasahujícím všechny vrstvy střevní stěny, a často mají náhlý nástup a vážné komplikace, někdy i život ohrožující.

Intolerance laktózy je další potravinová intolerance, která může mít podobné příznaky jako glutenová enteropatie, ale je způsobena konzumací potravin obsahujících mléčný cukr. U lidí s celiakií, jejichž tenké střevo je poškozeno, bývá laktózová intolerance častým doprovodným problémem, protože enzym laktáza se syntetizuje ve sliznici zdravého střeva.

Alergie a intolerance na jiné potraviny mohou způsobit podobné příznaky, ale lze je snadno odlišit od celiakie pomocí krevních testů nebo kožních alergických testů.

Onemocnění celiakie (glutenová enteropatie) není léčitelné. Imunosupresivní léčba, která se používá ke kontrole a potlačení imunitního systému u jiných autoimunitních onemocnění, je zde zcela zbytečná.

Důvodem je, že na rozdíl od jiných nemocí tohoto typu je zde příčina jasná a její odstranění vede k úplné a trvalé remisi příznaků.

Proto je u celiakie jedinou „léčbou“ úplné vyloučení lepku ze stravy, přičemž i minimální množství může způsobit „krizi“.

Odstranění spouštěcího faktoru neléčí genetickou predispozici ani přítomnost konkrétních genů odpovědných za autoimunitní reakci, ale zcela zastaví projevy onemocnění. Při včasné diagnóze a úplné eliminaci lepkových potravin se trvalé poškození střevní sliznice a jejích funkcí nepozoruje a lidé mohou vést zcela normální život.

Přesto mají jedinci s tímto autoimunitním onemocněním zvýšené riziko vzniku dalších takových chorob a screening a pravidelné kontroly jsou žádoucí.

Návštěva lékaře je nutná pouze pro stanovení přesné diagnózy – celiakie.

Poté, pokud je člověk rozumný a bere své onemocnění vážně, je odstranění lepku ze stravy dostatečné k tomu, aby nebylo třeba další lékařské péče – alespoň co se enteropatie týče.