Nejčastější infekce močových cest

Infekce močových cest lze klasifikovat různými způsoby a podle různých kritérií, například podle jejich lokalizace, délky trvání a původce infekce. Znalost těchto aspektů je klíčová pro stanovení přesné diagnózy a následnou účinnou léčbu.

Infekce podle lokalizace

Infekce lze rozdělit podle jejich lokalizace. Obecně se rozlišují infekce horních a dolních močových cest.

Infekce horních močových cest

Infekce horních močových cest probíhají výrazně závažněji a mohou vést k život ohrožujícím komplikacím, pokud nejsou včas přijata správná opatření.

K těmto infekcím patří zánět ledvin (pyelonefritida) a zánět močovodů.

Typickými příznaky jsou horečka, zimnice, bolest v bederní oblasti trupu a nevolnost. Mezi další projevy, které jsou společné pro všechny infekce močových cest, patří časté močení doprovázené bolestí a pálením.

Infekce dolních močových cest

Sem spadají infekce močového měchýře (cystitida) a močové trubice (uretritida).

Jejich výskyt je mnohem častější a obvykle se projevují příznaky, jako je časté močení doprovázené bolestí a pálením, nemožnost úplného vyprázdnění měchýře a tlak či nepohodlí v podbřišku.

Cystitidu nejčastěji způsobují bakteriální infekce, zatímco uretritida může být také výsledkem pohlavně přenosných patogenů.

Infekce podle průběhu onemocnění

Podle průběhu se infekce močových cest rozdělují na dvě základní skupiny – akutní a chronické infekce.

Při akutních infekcích močových cest začínají příznaky náhle a způsobují silné pálení a bolest při močení, horečku, bolesti v bederní oblasti nebo nad sponou stydkou.

Tyto infekce bývají většinou bakteriálního původu a dobře reagují na léčbu antibiotiky.

Chronické infekcemočových cest jsou přetrvávající nebo opakující se infekce, které se zcela nevyléčí běžnou léčbou. Často jsou důsledkem jiného onemocnění, například ledvinových kamenů, anatomických abnormalit nebo infekce rezistentními bakteriemi.

Lidé s chronickými infekcemi močových cest se často potýkají s návratem příznaků nebo musí s mírnějšími projevy žít po delší dobu.

Infekce podle původce

Infekce močových cest se klasifikují také podle původce. Mohou být bakteriální, plísňové nebo virové.

Bakteriální infekce

Nejčastějšími původci infekcí močových cest jsou bakterie. Mezi nimi dominuje bakterie Escherichia coli (E. coli), která je zodpovědná za většinu všech případů.

Kromě ní se na zánětlivých onemocněních močového systému často podílejí bakterie Klebsiella, Proteus a Enterococcus.

Bakteriální infekce vyžadují nasazení vhodného antibiotika pro jejich úplné vyléčení.

Plísňové infekce

Mnohem vzácněji mohou kvasinky rodu Candida způsobit infekce močových cest, které jsou typičtější pro osoby s oslabenou imunitou, například diabetiky s nedostatečně kontrolovaným diabetem nebo osoby s trvalým katetrem.

K jejich léčbě je nutné použít antimykotické přípravky.

Virové infekce

Nejvzácnějšími původci infekcí močových cest jsou viry, které se vyskytují jen ojediněle. Jsou způsobeny BK viry nebo adenoviry, jež jsou typické pro imunokompromitované osoby.

Tyto infekce postihují častěji močový měchýř než jiné části močového systému.

Někdy mohou infekce močových cest zahrnovat několik patogenů současně, a v ojedinělých případech zánět nemusí být způsoben infekčním agens, ale jinými příčinami. V takovém případě mluvíme o intersticiální cystitidě.

Určení přesné příčiny zánětlivého stavu močových cest má zásadní a klíčový význam pro prevenci i léčbu.

Rizikové faktory

Rizikové faktory pro vznik infekcí močových cest zahrnujíanatomické a fyziologické zvláštnosti, behaviorální faktory a přítomnost doprovodných onemocnění.

Ženy jsou k tomuto typu infekcí náchylnější kvůli krátké močové trubici a její blízkosti k análnímu otvoru.

Časté nebo nesprávné intimní hygienické návyky, používání spermicidů a časté střídání sexuálních partnerů rovněž zvyšují riziko.

U mužů jsou infekce močových cest méně časté, ale mohou se objevit při benigní hyperplazii prostaty, která vede k zadržování moči. Mezi další predispoziční faktory patří katetrizace, cukrovka, imunodeficit, chronická dehydratace a ledvinové kameny, které podporují zadržování a množení bakterií.

Podle statistik WHO (Světové zdravotnické organizace) patří infekce močových cest mezi nejčastější bakteriální infekce. Postihují přibližně 150 milionů lidí ročně po celém světě.

Ženy jsou výrazně více postiženy – přibližně 50–60 % z nich prodělá alespoň jednu infekci močových cest během života a recidivy jsou časté.

U mužů jsou infekce močových cest méně časté, aleriziko se zvyšuje s věkem, zejména v přítomnosti onemocnění prostaty.

40 % žen s primární infekcí močových cest zažije recidivu během 6 měsíců.

Přibližně 20–30 % neléčených nebo nedostatečně léčených případů může přejít v pyelonefritidu.

5 % všech hospitalizací kvůli sepsi je následkem těžkých močových infekcí (urosepsí).

Antibiotická léčba vede k vyléčení v 85–95 % nekomplikovaných případů.

U chronických nebo opakujících se infekcí močových cest rezistence vůči antibiotikům je rostoucím problémem, přičemž až 30 % případů může být způsobeno multirezistentními bakteriemi.

Preventivní opatření, jako je zvýšený příjem tekutin a probiotická terapiesnižují riziko recidivy o 30–50 %.

Infekce močových cest (IMC) patří mezi nejčastější bakteriální infekce v dětském věku a mohou postihovat jak horní (pyelonefritida), tak dolní močové cesty (cystitida, uretritida).

Hlavními původci jsouEscherichia coli a další enterobakterie, které pronikají do močových cest vzestupnou cestou – při nachlazení a oslabení imunity, vrozených anatomických anomáliích nebo při zhoršené osobní hygieně.

Klinický obraz se liší podle věku – u kojenců a malých dětí jsou příznaky často nespecifické (horečka, podrážděnost, snížená chuť k jídlu), zatímco u starších dětí převažuje dysurie, časté močení a bolest v podbřišku.

Diagnóza se stanovuje pomocí vyšetření moči a mikrobiologické kultivace, a léčba zahrnuje antibiotickou terapii, hydrataci a kontrolu predispozičních faktorů, jako jsou vrozené anomálie močových cest.

Příznaky infekce močových cest mohou být různé.

Mohou zahrnovat:

• Časté a bolestivé močení (dysurie)

• Pálení a nepohodlí při močení

• Časté nutkání na močení, i při malém množství moči (polakizurie)

• Zakalená, tmavá nebo nepříjemně zapáchající moč

• Bolest nebo tlak v podbřišku

• Krev v moči (hematurie)

• Horečka a zimnice (u závažnějších infekcí)

• Bolest v bederní oblasti (při postižení ledvin – pyelonefritida)

• Nevolnost a zvracení (u těžších případů)

• Celková únava a slabost.

Příznaky se mohou projevovat s různou intenzitou a v různých kombinacích u každého člověka. Je to velmi individuální a závisí na mnoha faktorech, jako je původce infekce, stav organismu a další okolnosti.

Z tabulky níže zjistíte možné příčiny jednotlivých příznaků infekce močových cest.

Diagnóza infekcí močových cest (IMC) se zakládá na klinickém obrazu, laboratorních vyšetřeních a mikrobiologické analýze moči.

Stanovení diagnózy „infekce močových cest“ lze ve 99 % případů provést čistě klinicky na základě anamnézy pacienta. Pro určení konkrétní diagnózy je však nutné provést další upřesňující vyšetření.

Základní diagnostické metody zahrnují:

• Mikroskopické vyšetření močového sedimentu – detekce leukocytů, erytrocytů a bakterií

• Rychlé testy (leukocytární esteráza, dusitany) – screening bakteriální infekce, v praxi se používají jen zřídka

• Kultivace moči a stanovení citlivosti na antibiotika (antibiogram) – potvrzuje přítomnost infekce a určuje citlivost na antibiotika. Nejlepší a nejpřesnější metoda pro identifikaci původce, což je zásadní pro volbu správné léčby.

• Krevní testy (CRP, leukocyty, sérový kreatinin) – posouzení zánětlivého procesu a funkce ledvin u komplikovaných případů.

• Zobrazovací vyšetření (ultrazvuk, CT, MRI) – při opakovaných infekcích nebo podezření na anatomické anomálie, kameny či abscesy.

Můžete se seznámit s referenčními hodnotami jednotlivých vyšetření v tabulce níže.

Při opožděné nebo nedostatečné léčbě mohou infekce močových cest (IMC) vést k vážným komplikacím.

Mohou to být:

• Pyelonefritida– rozšíření infekce do ledvin, které může způsobit silnou bolest, horečku, nevolnost a zvracení, a v těžkých případech – abscesy, selhání ledvin a sepsi.

• Selhání ledvin – při chronických nebo opakujících se infekcích, zejména u pacientů s přidruženými onemocněními, zánět vede k postupnému poškození ledvinného parenchymu a ztrátě jeho funkce.

• Urosepse – proniknutí bakterií do krve, vedoucí k život ohrožující systémové infekci s vysokou úmrtností

• Tvorba ledvinových kamenů – některé bakterie (např. Proteus mirabilis) mohou vyvolat vznik kamenů, což vede k chronickým infekcím a obstrukci močových cest.

• Chronická cystitida nebo uretritida – přetrvávající zánět, který může způsobit fibrózní změny a nepohodlí při močení

• Refluxní nefropatie – u dětí nebo pacientů s vezikoureterálním refluxem mohou opakované infekce způsobit trvalé poškození ledvin.

• Uretrální striktury – při opakujících se nebo neléčených infekcích, zejména u mužů, může dojít ke zúžení močové trubice a ztíženému močení.

• Předčasný porod a komplikace v těhotenství – IMC u těhotných žen mohou vést k předčasnému porodu, nízké porodní hmotnosti plodu a nitroděložním infekcím.

Včasná diagnostika a adekvátní terapie jsou klíčové pro prevenci těchto komplikací.

Infekce močových cest mohou vést k vážnějším stavům, pokud nejsou léčeny včas.

V případě, že pocítíte jeden nebo více příznaků, které jsme popsali výše, měli byste navštívit specialistu, který podnikne potřebné kroky k omezení a vyléčení infekce.

Léčba infekcí močových cest závisí na jejich původci.

Nejčastější příčinou jsou bakterie. Při bakteriální infekcise léčba provádí podáváním vhodných antibiotik účinných proti konkrétní bakterii.

Při houbových infekcích se používají protihoubové přípravky.

Ve všech případech infekcí je vhodné doplnit léčbu bylinnými přípravky s diuretickým nebo protizánětlivým účinkem.

Na prvním místě stojí extrakt z brusinek, který obsahuje látky zvané proantokyanidiny. Ty blokují schopnost bakterie E. coli (nejčastějšího původce IMC) přichytit se ke stěně epitelu močových cest, čímž brání jejímu rozvoji.

Brusinky mají mírný diuretický a protizánětlivý účinek, který dále zlepšuje příznaky zánětu.

Které IMC jsou nejčastější?

Nejčastější infekcí močových cest je bezpochyby cystitida – zánět močového měchýře. Vyskytuje se častěji u žen, stejně jako ostatní infekce močových cest.

Kdo je nejčastějším původcem IMC?

Bakterie Escherichia coli je nejčastějším původcem infekcí močových cest.

Jak se infekce močových cest léčí?

Podle původce – antibiotiky při bakteriálních infekcích a protihoubovými přípravky při infekci kvasinkami rodu Candida. V ostatních případech infekčního zánětu léčba závisí na posouzení odborníka po vyhodnocení všech souvisejících faktorů.

Zdroje:

• https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4457377/