Laktózová intolerance: Příčiny, příznaky a životní styl

Laktóza je jednoduchý sacharid. Jedná se o disacharid, který se skládá ze dvou molekul – glukózy a galaktózy.

Je známá také jako mléčný cukr, protože laktóza je přirozený cukr obsažený v mléce všech savců.

Laktózová intolerance je forma potravinové intolerance, která se projevuje výraznými příznaky po konzumaci potravin obsahujících sacharid laktózu.

Na úvod je třeba zdůraznit, že z čistě faktického hlediska není termín „intolerance“zcela přesný. Laktózová intolerance totiž nepředstavuje alergickou reakci na laktózu, ale neschopnost těla ji trávit.

Po narození savci spoléhají především na mateřské mléko jako hlavní zdroj výživy. To obsahuje všechny potřebné živiny a jeho sacharidy jsou tvořeny téměř výhradně mléčným cukrem.

Příznaky, které vyplývají z neschopnosti organismu zpracovat mléčný cukr, jsou výsledkem výhradně bakteriální fermentace.

Bakterie, které začínají štěpit laktózu aerobní nebo anaerobní cestou, produkují různé plyny jako vodík, metan a oxid uhličitý. Tyto plyny nafukují střeva a způsobují příznaky jako nadýmání a bolesti – křečovité bolesti podobné kolikám.

Navíc laktóza jako osmoticky aktivní látka přitahuje molekuly vody a tím stimuluje přenos vody a elektrolytů střevní stěnou do lumen střeva, čímž narušuje jeho propustnost. Výsledkem je, že střeva začnou vylučovat vodu a elektrolyty – což je hlavní mechanismus vzniku průjmových stolic spojených s laktózovou intolerancí.

To jsou signály těla, že bychom měli přestat konzumovat potraviny bohaté na laktózu (zejména čerstvé mléko). I přes zjištěnou intoleranci může pravidelná konzumace laktózy narušit rovnováhu střevní mikroflóry a na úkor prospěšných bakterií se množí škodlivé.

Dochází tak k chronickému zánětu a může dojít k problémům s trávením a vstřebáváním důležitých živin a mikronutrientů.

Hlavní rizikové faktory, které přispívají k rozvoji laktózové intolerance, jsou následující:

• Genetické – často je laktózová intolerance geneticky podmíněná. Populace v Africe, Asii a Jižní Americe vykazují vyšší výskyt tohoto stavu než Evropané. Například Mongolové mohou trávit mléčný cukr po celý život, protože jejich tradiční strava je po staletí založena na koním mase a mléce – kvůli geografickým podmínkám a nedostatku jiných zdrojů potravy.

• Věk – s věkem obvykle klesá hladina enzymu laktázy, což je rovněž geneticky podmíněno. Přesto někteří lidé dokážou laktózu bez problémů trávit až do vysokého věku.

• Infekce nebo jiná střevní onemocnění – nemoci jako celiakie, Crohnova choroba nebo akutní střevní infekce mohou poškodit střevní výstelku odpovědnou za syntézu laktázy a tím vést k rozvoji laktózové intolerance.

• Chirurgické zákroky – odstranění částí tenkého střeva snižuje jeho schopnost produkovat laktázu, což může vést k intoleranci po operaci.

Rizikové faktory vzniku nesnášenlivosti mléčného cukru by nás neměly znepokojovat, protože jak se často říká, mléko je potravou pro děti, ne pro dospělé.

Laktózová intolerance je poměrně běžná a mezi jednotlivými populacemi byly zjištěny výrazné rozdíly.

V průměru má 68 % dospělé světové populace laktózovou intoleranci. Nejnižší je v severní Evropě, nejvyšší v Asii a Africe.

*Tabulka s výskytem laktózové intolerance v různých populacích

Příčiny vzniku laktózové intolerance mohou být dvě – primární deficit laktázy, kdy hladina enzymu přirozeně klesá po dětství, a sekundární – kdy hladina enzymu klesá v důsledku jiných faktorů, které jsme zmínili výše.

Hlavní příčiny vzniku laktózové intolerance mohou být dvě:

• Primární deficit laktázy – hladina enzymu laktázy přirozeně klesá po dětství.

• Sekundární deficit laktázy – hladina enzymu klesá v důsledku jiných faktorů.

Existuje také třetí příčina, která je velmi vzácná a zcela geneticky podmíněná. Nazývá se vrozený deficit laktázy, kdy dítě není schopno trávit laktózu od narození a proto musí být krmeno speciálně upravenou stravou bez mléčného cukru.

Pro diagnostiku laktózové intolerance může každý člověk využít své vlastní pozorování a spojit konzumaci čerstvého mléka s výskytem příznaků laktózové intolerance.

Pro oficiální lékařskou diagnostiku byly zavedeny různé testy.

Mohou to být:

• Test tolerance laktózy – pacient vypije tekutinu s vysokým obsahem laktózy a poté se měří hladina glukózy v krvi. Pokud se nezvýší, znamená to, že pacient postrádá enzym potřebný k rozkladu laktózy.

• Vodíkový dechový test – měří množství vodíku ve vydechovaném vzduchu. Jeho zvýšené hodnoty jsou známkou bakteriální fermentace nestrávené laktózy ve střevě.

• Test kyselosti stolice – při fermentaci laktózy je stolice kyselejší, protože část laktózy je přeměněna bakteriemi na kyselinu mléčnou.

• Genetické testy – používají se při podezření na vrozenou laktózovou intoleranci.

Tyto metody a testy slouží lékařům k určení jednoznačné diagnózy tohoto stavu.

Na laktózovou intoleranci neexistuje léčba. Intolerance je důsledkem neschopnosti těla produkovat enzym laktázu z různých důvodů.

Dříve, kdy věda ještě neznala tento stav a neexistovaly bezlaktózové alternativy mléčných výrobků, vedla vrozená laktázová nedostatečnost k úmrtím z důvodu podvýživy a dehydratace.

I když neexistuje léčba, existují způsoby, jak „přelstít přírodu“:

• Nekonzumovat čerstvé mléko a mléčné výrobky, které před konzumací neprošly bakteriální fermentací.

• Používat bezlaktózové mléčné produkty (například bezlaktózové čerstvé mléko). Je důležité vědět, že bezlaktózový jogurt, který se prodává za vyšší ceny, je marketingový trik a ve skutečnosti klamání spotřebitele. Při kvalitní mléčné kultuře by jogurt neměl obsahovat významné množství laktózy. Totéž platí i pro všechny fermentované mléčné výrobky, jako jsou sýry, smetana a další.

• Užívat trávicí enzymy obsahující laktázu při konzumaci čerstvého mléka – metoda je však sporně účinná kvůli rychlému průchodu mléka do střev.

Jednoduše řečeno – vyhýbáním se příčině intolerance lze stav i jeho příznaky úspěšně zvládnout.

Komplikace při laktózové intoleranci nastávají výhradně při ignorování signálů těla a pokračující konzumaci mléčného cukru.

Při pravidelné konzumaci mléka u lidí s intolerancí mohou nastat následující komplikace:

• Střevní infekce – narušená střevní mikroflóra v důsledku chronických průjmů může vést k osídlení střev patogenními bakteriemi.

• Vznik zánětu – stejné faktory jako výše mohou vést k zánětlivým změnám ve střevech.

• Oslabení nebo poruchy imunity – zvýšená propustnost střevní stěny může umožnit vstup toxinů a bakterií do krevního oběhu. To může způsobit oslabení imunitního systému kvůli jeho trvalému přetížení, nebo dokonce vznik autoimunitních onemocnění.

Při pravidelném příjmu laktózy u lidí s intolerancí dochází ke zrychlenému průchodu potravy střevem, což vede ke sníženému vstřebávání všech látek, které byly během této evakuace přijaty a dostaly se do střevního lumen.

Laktózová intolerance není nemoc, ale stav, který lze naštěstí snadno kontrolovat pomocí vědomých návyků. Ty spočívají výhradně v omezení, a ideálně úplném vyloučení, potravin obsahujících laktózu – mléka a mléčných výrobků.

Pro lidi, kteří jsou na těchto výrobcích silně závislí, byly vyvinuty bezlaktózové varianty. Nejde o syntetické produkty – laktóza je v nich rozložena přidáním enzymu ještě před konzumací, tedy mimo tělo.

Užívání probiotik při laktózové intoleranci může mít své opodstatnění, ale při vyšší konzumaci mléčných výrobků nás nedokážou plně ochránit před projevy příznaků.

Další možností, jak se s tímto stavem vyrovnat při nedostatku enzymu laktázy, je přidání laktázy formou doplňku stravy k jídlu s vyšším obsahem laktózy. Tím se umožní rozklad značné části přijaté mléčné cukru již v tenkém střevě.

Při zjištění laktózové intolerance není nutné navštěvovat lékaře, pokud příznaky vymizí po vysazení laktózy.

Jediné, co je potřeba udělat, je zcela přestat konzumovat čerstvé mléko a potraviny obsahující významné množství laktózy. Významné množství znamená takové, které způsobuje příznaky.

Tato hranice je individuální – někteří lidé si zachovali schopnost syntetizovat malé množství enzymu, jiní vůbec ne.

Pro představu – 100 ml čerstvého mléka obsahuje přibližně 3,5 gramu laktózy. To naprosto stačí k vyvolání plynatosti, nadýmání a průjmu u osob s intolerancí.