Tento web má omezenou podporu pro váš prohlížeč. Doporučujeme přejít na Edge, Chrome, Safari nebo Firefox.
Gratulujeme! Vaše objednávka splňuje podmínky pro dopravu zdarma Zbývá Vám 1.250 Kč do Dopravy zdarma

Vozík 0

Zbývá vám 1.575,00 Kč do dárku Mursala čaj - Bylinná tinktura DÁREK
Gratulujeme! Vaše objednávka splňuje podmínky pro dopravu zdarma Zbývá vám 1.250 Kč do bezplatné dopravy
K nákupu nejsou k dispozici další produkty

Produkty
Spárovat s
Přidat poznámky k objednávce
Mezisoučet Zdarma
Doprava, daně a slevové kódy se vypočítají při pokladně

Stavba a funkce očí a zrakového systému.

Устройство и функции на очите и зрителната система.
  1. Struktura a anatomie oka a zrakového systému
  2. Vhodné doplňky pro zdravý zrakový systém
  3. Funkce zrakového systému
  4. Typy onemocnění zrakového smyslového systému
  5. Závěr
  6. Často kladené otázky

Lidské oko a zejména zrakový analyzátor patří mezi nejkomplexněji uspořádané systémy v našem těle

Zrakový analyzátor nám umožňuje vnímat svět kolem nás, interpretovat okolní prostředí a reagovat na změny, ke kterým v něm dochází. Tento složitý systém je nejen klíčový pro vidění, ale také hraje důležitou roli při posilování našeho celkového zdraví a pohody. 

Z tohoto článku se dozvíte, proč oko přijímá 80 % informací z okolního prostředí, jaká je jeho anatomie, jeho složité funkce a také běžná onemocnění ovlivňující zrak. 

Struktura a anatomie oka a zrakového systému

Stavba a anatomie očí a zrakového systému

Struktura oka se skládá z několika vrstev a komponent, z nichž každá plní specifickou roli, přispívající k našemu vidění. 

Podrobně prozkoumáme každou jednotlivou strukturální část oka a jak se podílí na tvorbě zrakového analyzátoru. 

Vnější obal

Vnější obal oka se skládá z rohovky a skléry. 

Skléra, známá také jako „bílá část oka“, je tvořena silnou vláknitou tkání. Plní ochrannou funkci.

Rohovka je průhledná, kupolovitá přední část oka. Láme světelné paprsky a pomáhá je nasměrovat a zaostřit na sítnici.

Střední obal

Střední obal, nazývaný také „uvea“, se skládá ze tří částí: cévnatky, řasnatého tělíska a duhovky.

Cévnatka je cévní vrstva, která dodává krev sítnici a dalším částem oka. Je hlavním dodavatelem cévního oběhu v této oblasti.

Třezalka tečkovaná - Bylinná tinktura
Řasnaté tělísko je velmi malý sval, který řídí tvar čočky a produkuje nitrooční tekutinu. Tato tekutina vyplňuje prostor mezi čočkou a rohovkou oka.

Duhovka je barevná část oka, která reguluje velikost zornice a množství světla vstupujícího přes zrakový analyzátor.

Vnitřní obal

Ve vnitřním obalu se nachází sítnice. Je to tenká vrstva tkáně obsahující fotoreceptorové buňky – tyčinky a čípky.

Tyčinky jsou specializované buňky pro vidění při slabém osvětlení a vnímání kontrastu. Nezachycují barvy, pouze rozdíly v jasu. Nacházejí se v periferní části sítnice a jsou velmi citlivé na světlo.

Čípky jsou fotoreceptorové buňky odpovědné za vnímání barev a detailní vidění při jasném světle. Jsou umístěny ve střední části sítnice (makule) a fungují nejlépe při dobrém osvětlení. Čípky vnímají základní barvy: červenou, zelenou a modrou a zpracovávají je do různých odstínů. Tím vzniká barevné vidění.

Čočka

Čočka je průhledná, pružná struktura nacházející se za duhovkou. 

Čočka je zodpovědná za akomodaci oka. Akomodace je proces, při kterém čočka mění svůj tvar a určuje, pod jakým úhlem dopadne světlo na sítnici. 

Díky akomodaci můžeme vidět předměty jak na blízko, tak na dálku

Vnitřní tekutina

Složení vnitřní tekutiny zahrnuje komorovou vodu a sklivcové těleso.

Komorová voda se nachází v přední oční komoře. Zaujímá prostor mezi rohovkou a čočkou. Je to čirá, vodnatá tekutina, která udržuje nitrooční tlak, dodává živiny (kyslík a glukózu) rohovce a čočce a odstraňuje odpadní látky.

Sklivec je gelovitá látka, která vyplňuje prostor mezi čočkou a sítnicí a zajišťuje strukturální podporu oka.

Zrakový nerv a zrakové dráhy

Zrakový systém – problémy

Optický nerv (nervus opticus) je druhý hlavový nerv, který přenáší zrakové informace ze sítnice do mozku

Nervus opticus se skládá z přibližně 1 milionu nervových vláken, která přenášejí signály generované tyčinkami a čípky v sítnici. 

Nerv začíná ve zrakovém terči na zadní straně oka, prochází očním důlkem a zrakovým kanálem a dosahuje chiasma opticum v mozku. Kvůli své složité dráze může i minimální poškození optického nervu, například v důsledku onemocnění jako je glaukom nebo záněty, vést k částečné nebo úplné ztrátě zraku

Spojivka

Spojivka je tenká, průhledná membrána, která pokrývá přední plochu oka (kromě rohovky) a vnitřní část víček. 

Spojivka má ochrannou funkci a udržuje vlhkost oka.   

Vhodné doplňky pro zdravý zrakový systém

Funkce zrakového systému

Optický analyzátor plní různé funkce, které jsou zásadní pro naše vnímání a interakci s okolním prostředím. 

Zde se podíváme na některé z jeho nejdůležitějších funkcí.

Detekce světla

Oko zachycuje světlo pomocí rohovky a čočky, které jej zaostřují na sítnici. V sítnici se nacházejí fotoreceptorové buňky – tyčinky a čípky, které reagují na světlo. 

Tyčinky, jak jsme zmínili výše, jsou odpovědné za vidění při slabém světle, zatímco čípky – za barevné vidění při jasném světle. 

Fotoreceptorové buňky přeměňují světelnou energii na elektrické impulzy, které jsou přenášeny zrakovým nervem do mozku a přetvářejí se v obraz. 

Barevné vidění

Barevné vidění je zásluhou čípků v sítnici, které jsou specializované buňky pro vnímání světla a barevných rozdílů. 

Existují tři základní typy čípků – červené, zelené a modré. Kombinace těchto typů umožňuje mozku vnímat širokou škálu barev, jako je například žlutá, oranžová a další přechodné odstíny. 

Vnímání hloubky

Vnímání hloubky je zajištěno tzv. „stereoskopickým vnímáním“, při kterém mozek kombinuje obrazy z obou očí, která jsou umístěna v různých vzdálenostech. 

Stereoskopie umožňuje mozku vyhodnotit rozdíly v úhlech vnímaných obrazů a vypočítat vzdálenosti k objektům.

Detekce pohybu

Detekce pohybu začíná v sítnici. Specializované gangliové buňky citlivé na pohyb reagují na změny v poloze a rychlosti světelných impulsů. 

Vzniklé signály jsou přenášeny do zrakové kůry v mozku, kde jsou zpracovávány specializovanými oblastmi pro analýzu pohybu. 

Detekce pohybu umožňuje mozku rozpoznat směr, rychlost a trajektorii pohybujících se objektů, které se nacházejí v zorném poli. 

Typy onemocnění zrakového smyslového systému

Onemocnění, která mohou ovlivnit zrakový analyzátor, jsou stovky – od mírných až po závažné.

Zde si představíme hlavní a nejčastější oční onemocnění.

Onemocnění související s refrakčními vadami

Zánět spojivky (růžové oko)

Refrakční vady jsou poruchy zaostření světla na sítnici způsobené nesprávným tvarem oka nebo problémy s lomivostí čočky. 

Refrakční vady jsou nejčastější příčinou zhoršeného vidění.

Mohou být následující:

  • Myopie (krátkozrakost) – ohnisko světla dopadá před sítnici, což způsobuje rozmazané vidění vzdálených objektů.
  • Hyperopie (dalekozrakost) – světlo se zaostřuje za sítnici, což vede k rozmazanému vidění blízkých objektů.
  • Astigmatismus – nerovnoměrné lámání světla v důsledku nepravidelného tvaru rohovky nebo čočky. Lidé s astigmatismem vidí rozmazaně nebo deformovaně na jakoukoli vzdálenost.
  • Presbyopie (stařecká vetchozrakost) – věkem podmíněné změny čočky, které vedou ke ztrátě schopnosti zaostřit na blízké objekty.  

Onemocnění spojená s cévním poškozením

Některá onemocnění mohou vést k poškození cév v oblasti očí.

Mohou být následující:

  • Diabetická retinopatie – diabetická retinopatie je chronická komplikace diabetu postihující cévy sítnice. Pokud se neprovádí každoroční preventivní prohlídky a nepřijmou se včasná opatření, může toto onemocnění vést k trvalé ztrátě zraku.
  • Glaukom – glaukom zahrnuje skupinu onemocnění vedoucích k poškození zrakového nervu, obvykle v důsledku zvýšeného nitroočního tlaku. Může způsobit postupnou ztrátu zraku, začínající periferním viděním a postupně vedoucí ke slepotě, pokud se nepodchytí včas. Často probíhá bez příznaků v raných stádiích, což z něj činí jednu z hlavních příčin nevratné slepoty ve světovém měřítku. 

Degenerativní onemocnění

Degenerativní onemocnění jsou skupinou chorob spojených s postupným zhoršováním struktury nebo funkce tkání, orgánů či systémů v těle – v tomto případě očí a zrakového systému.

Mohou být následující:

  • Katarakta – Katarakta, lidově zvaná „šedý zákal“, je stav, při kterém čočka oka zakalí, což snižuje ostrost zorného pole. Nejčastěji vzniká s věkem, ale může být způsobena úrazy, cukrovkou nebo dlouhodobým vystavením UV záření.
  • Věkem podmíněná makulární degenerace – Makulární degenerace je onemocnění, které postihuje centrální část sítnice (makulu), jež je zodpovědná za ostré a detailní vidění. Existují dva typy – suchá forma, při níž se hromadí drúzy (specifická ložiska), a vlhká forma, která se vyznačuje abnormálním růstem krevních cév. VPMD vede k postupné ztrátě centrálního vidění a ztěžuje čtení.

Onemocnění spojená se zánětlivými procesy v oku

Záněty očí mohou být velmi nepříjemné. Jedním z takových zánětů je zánět spojivky.

Zánět spojivky je zánět spojivkové membrány. Jeho příčinami mohou být virové, bakteriální, alergické a jiné faktory. 

Nejčastěji postihuje jedno oko, ale může se rozšířit i na druhé. Typické příznaky zahrnují zarudnutí, slzení, svědění a pocit pálení v postižené oblasti.

Onemocnění spojená s traumatickým/strukturálním poškozením

Tato onemocnění se obvykle objevují v důsledku úrazu nebo jiného typu poškození struktur oka a zrakového systému.

Odchlípení sítnice je vážný stav, při kterém se sítnice odděluje od podkladové výživné vrstvy. Toto oddělení přerušuje přívod kyslíku a živin k sítnici, což může vést k trvalému poškození zraku, pokud není léčeno. 

Typické příznaky odchlípení sítnice zahrnují záblesky a „plovoucí“ skvrny v zorném poli.

Onemocnění dědičného/získaného charakteru

Jedná se o skupinu onemocnění, která vznikají v důsledku genetické predispozice. Patří sem např. barvoslepost.

Barvoslepost je známá také jako „barevná slepota“. Dochází při ní k anomáliím v čípcích, které jsou zodpovědné za barevné vidění. Lidé trpící barvoslepostí mají potíže s rozlišováním některých barev. 

Závěr

Lidské oko je vrcholem lidské anatomie. Jedná se o systém, který umožňuje zpracovávat obrovské množství vizuálních informací v reálném čase. 

Pochopení jeho funkcí a možných onemocnění má zásadní význam pro udržení dobrého zdraví očí a prevenci ztráty zraku. 

Odborníci doporučují provádět pravidelné oftalmologické prohlídky pro posouzení zdravotního stavu očí. Doporučují také provádět specializovaná oční cvičení pro lepší zdraví optického analyzátoru. 

Často kladené otázky

Často kladené otázky

Mohu používat oční kapky, pokud mám zánět spojivky?

Je možné používat oční kapky k léčbě zánětu spojivky. Nejčastěji se kapky používají při bakteriálním, virovém a alergickém zánětu spojivky. 

Jaká je role fotoreceptorů v sítnici při vnímání různých barev?

Čípky jsou odpovědné za vnímání barev. Existují tři typy čípků, z nichž každý je citlivý na jinou vlnovou délku světla – červenou, zelenou a modrou. 

Proč bychom se měli dobře starat o své oči?

Péče o oči je zásadní, protože hrají klíčovou roli ve vnímání světa. Udržování jejich zdraví pomáhá předcházet ztrátě zraku a onemocněním po celý život. 

1 komentář

Костадин Христов

Много добре обяснено как работи зрителната система! Никога не съм се замислял колко сложен процес е виждането. Статията ми помогна да разбера защо е важно да се грижим за очите си.

Zanechte komentář

Upozornění: komentáře musí být před zveřejněním schváleny.