Stavba a funkce tenkého a tlustého střeva

Duodenum

Duodenum je součást horního gastrointestinálního traktu (GIT) a začíná za žaludečním pylorem.

Skládá se z následujících částí:

• Ampula (Bulbus duodeni): Jedná se o první úsek za žaludkem. Má hladký povrch bez výrazných slizničních řas a z anatomického hlediska je nejvíce náchylný ke vzniku vředů.

• Sestupná část (Pars descendens): Tato část pokračuje svisle dolů po pravé straně páteře. Obsahuje důležité anatomické struktury, jako je velká duodenální papila (papila Vateri), do níž ústí žlučové cesty a pankreatický vývod. Právě zde se uvolňují jejich soli a enzymy

• Horizontální část (Pars horizontalis): Tato část přetíná páteř horizontálně, přechází z pravé strany na levou přímo nad aortou a dolní dutou žílou.

• Vzestupná část: Tato část opět stoupá nahoru a vlevo a spojuje se s jejunem pomocí Treitzova vazu.

Histologicky má duodenum typickou čtyřvrstvou strukturu tenkého střeva, která zahrnuje sliznici (mukózu), podsliznici (submukózu), svalovou vrstvu a serózu (adventicii).

Sliznice obsahuje Brunnerovy žlázy, jejichž úkolem je vylučovat zásaditý hlen a neutralizovat kyselý obsah přicházející ze žaludku.

Funkcí duodena je přijímat potravinovou směs ze žaludku a dále ji smíchat se žlučí a pankreatickými enzymy, které zahajují počáteční zpracování tuků, sacharidů a bílkovin.

Hlavní úlohou orgánu je zajistit optimální pH pro činnost pankreatických enzymů.

Dvanáctník má dvojí cévní zásobení. Horní část je zásobena horní pankreatoduodenální tepnou, která vychází z truncus coeliacus. Dolní část zásobuje dolní pankreatoduodenální tepna, která je větví horní mezenterické tepny.

Duodenum má také dvojí inervaci: sympatickou (z plexus coeliacus) a parasympatickou (z nervus vagus), které řídí jeho motilitu a sekreci.

Jejunum

Jejunum začíná za Treitzovým vazem a je prostřední částí tenkého střeva. Jeho délka je přibližně mezi 2 a 3 metry a tvoří asi 40 % celkové délky tenkého střeva.

Jeho hlavní funkcí je pokračovat v trávení živin, které začalo v duodenu, a zahájit jejich vstřebávání do krevního oběhu.

Je uložen intraperitoneálně (zcela obalen pobřišnicí) v levé horní části břišní dutiny. Ke stěně břišní dutiny je připojen prostřednictvím mezenteria, které obsahuje krevní a lymfatické cévy a nervy.

Z histologického hlediska se skládá ze čtyř vrstev, jak bylo uvedeno u duodena, přičemž sliznice je pokryta množstvím klků a krypt Lieberkühn, které zvětšují absorpční plochu.

Brunnerovy žlázy, typické pro duodenum, zde chybí. V submukóze nejsou přítomna lymfatická tělesa.

Krevní zásobení zajišťuje především horní mezenterická tepna, která vytváří mnoho cévních oblouků a větví. Odkysličená krev je odváděna horní mezenterickou žílou a ústí přes v. portae do jater.

Inervace této části tenkého střeva je sympatická.

Ileum

Nachází se zcela v břišní dutině (intraperitoneálně), převážně v její pravé dolní části. Závěsný aparát je tvořen mezenteriem, které zajišťuje krevní zásobení, lymfatickou drenáž a inervaci střeva prostřednictvím struktur, které jím procházejí.

Z histologického hlediska je téměř totožné s jejunem, přičemž klky ilea jsou tenčí. Jsou zde přítomna lymfoidní nahromadění odpovědná za imunitní funkci, nazývaná Peyerovy plaky. Submukózní a svalová vrstva jsou dobře vyvinuté.

Krevní zásobení této části tenkého střeva je zajišťováno horní mezenterickou tepnou a inervace je rovněž totožná.

Kromě toho v ileu probíhá absorpce vitaminu B12 prostřednictvím vazby na vnitřní žaludeční faktor (gastric intrinsic factor) a dochází k závěrečnému vstřebávání zbylých živin, které nebyly absorbovány v předchozí části střeva.

Slepé střevo

Slepé střevo, známé také jako cékum, se nachází v pravé dolní části břišní dutiny, bezprostředně za ileem. Obě části jsou odděleny ileocekální chlopní (Bauhinova chlopeň).

Má kupolovitý nebo vakovitý tvar a z histologického hlediska se výrazně liší od ilea – ve slizniční vrstvě chybí klky a v submukóze je vysoká hustota Lieberkühnových krypt, které produkují hlen.

V submukózní vrstvě je dobře vyvinutá lymfatická tkáň, což naznačuje jeho roli v imunitní ochraně.

V céku začíná počáteční proces bakteriální fermentace.

Apendix je výběžek céka, má úzký trubicovitý tvar a připomíná červa, odkud pochází jeho latinský název *appendix vermiformis* (vermix – červ z latiny). Má lymfoidní a imunitní funkci.

Tračník

Tračník je hlavní částí tlustého střeva a dělí se na čtyři segmenty.

Předtím než zmíníme zvláštnosti každého segmentu, je třeba upozornit na jednu zvláštnost histologické stavby tlustého střeva – svalová vrstva je rozdělena na dvě části: cirkulární a podélnou.

Cirkulární vrstva je odpovědná za stahování a uvolňování střevního lumen, zatímco podélná vrstva tvoří po celé délce střeva tři pruhy (taeniae) a zajišťuje peristaltiku střeva.

To je hlavní rozdíl ve struktuře tenkého a tlustého střeva, protože u tenkého střeva obě svalové vrstvy probíhají po celém jeho obvodu.

Vzestupný tračník (Colon ascendens)

Tato část tračníku začíná bezprostředně od céka, stoupá vzhůru a dosahuje až k játrům, kde vytváří ohyb – *flexura coli dextra* (hepatická ohyb). Je uložen retroperitoneálně a probíhá v něm především absorpce vody a elektrolytů.

Příčný tračník (Colon transversum)

Zabírá úsek mezi jaterním ohybem a ohybem u sleziny (flexura coli sinistra – lienální ohyb). Nachází se intraperitoneálně a je upevněn k zadní části břišní stěny prostřednictvím mesocolonu. Představuje zónu intenzivní bakteriální fermentace.

Sestupný tračník (Colon descendens)

Začíná od levého ohybu (u sleziny) a je uložen retroperitoneálně. Dosahuje až ke sigmoideu. V této části je absorpce vody a elektrolytů méně výrazná, hlavní funkcí je transport fekálního obsahu.

Esovitý tračník (Colon sigmoideum)

Sigmoideum je uloženo intraperitoneálně a je upevněno k břišní stěně prostřednictvím svého mesocolonu, který zajišťuje jeho prokrvení a pohyblivost.

Má charakteristický esovitý tvar a slouží jako spojnice mezi sestupným tračníkem (colon descendens) a rektem.

Pro výše uvedené části tračníku je typické uspořádání svalových vrstev a tvorba tenií, které vedou ke vzniku haustrací.

Vypadají takto:

Kromě charakteristických haustrací a tenií mají tlustá střeva také specifické tukové přívěsky – *appendices epiploicae*, které jsou připojeny ke stěně střeva.

Krevní zásobení vzestupného a příčného tračníku je zajištěno převážně horní mezenterickou tepnou, zatímco ostatní části zásobuje dolní mezenterická tepna.

Žilní odtok probíhá odpovídajícími horními a dolními mezenterickými žilami přímo do portální žilní soustavy.

Inervace je obdobná jako u tenkého střeva. Sympatická část nervové soustavy tlumí peristaltiku, zatímco parasympatická stimuluje motilitu a sekreci.

Konečník (Rectum)

Rektum je uložen v malé pánvi a má délku přibližně 20 cm. Nemá typické strukturální znaky tlustého střeva.

V jeho průběhu se vytváří rozšířená část – ampula, která se může výrazně roztáhnout a díky této schopnosti slouží jako rezervoár fekální hmoty.

Rektum končí análním kanálem, na jehož konci jsou dva svalové prstence – vnitřní a vnější anální svěrač. Ty se při defekaci uvolňují a stahují.

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi tenkým a tlustým střevem?

Tenké a tlusté střevo se zásadně liší svou stavbou a funkcí. Tenké střevo je zodpovědné za trávení a vstřebávání živin, zatímco tlusté střevo za vstřebávání vody a vylučování stolice.

Jaké jsou hlavní části tenkého střeva?

Tenké střevo se dělí na tři hlavní části: duodenum, jejunum a ileum.

Jaké jsou hlavní části tlustého střeva?

Tlusté střevo se dělí na cékum, tračník, rektum a anální kanál.

Zdroje

• https://www.niddk.nih.gov/health-information/digestive-diseases/digestive-system-how-it-works

• https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK279303/