Nedostatek hořčíku: 11 příznaků nedostatku hořčíku

Nedostatek hořčíku je stav, při kterém sérová koncentrace hořčíku klesá pod fyziologické minimum 0,75 mmol/l (1,8 mg/dl). Tento pokles může nepříznivě ovlivnit řadu životně důležitých funkcí v těle.

Patří sem nervosvalová dráždivost, srdeční rytmus, elektrolytová rovnováha a mnoho dalších zdravotních problémů, kterým se dnes budeme věnovat.

Nedostatek hořčíku může být způsoben širokou škálou faktorů a onemocnění. Některé jsou časté a dobře známé, zatímco jiné zůstávají méně rozpoznané, přestože mohou představovat významné riziko. Zde jsou hlavní skupiny, seřazené podle četnosti a klinického významu:

Časté příčiny

Nedostatečná a nevyvážená strava

Strava s nízkým obsahem hořčíku – často v důsledku nadměrné konzumace průmyslově zpracovaných potravin chudých na minerály – je hlavní příčinou chronického mírného nedostatku. Rizikovou skupinou jsou starší lidé, osoby na přísných dietách, lidé s poruchami příjmu potravy i běžná populace v rozvinutých zemích.

Intenzivní fyzická aktivita a tepelný stres

Profesionální sportovci a osoby vystavené dlouhodobému teplu nebofyzické zátěži mohou ztrácet značné množství hořčíku potem. Pokud není ztráta dostatečně kompenzována, vzniká kumulativní deficit.

Chronické zneužívání alkoholu

Alkohol současně snižuje střevní vstřebávání hořčíku, zvyšuje jeho ztráty močí a často je doprovázen nedostatečnou výživou. Chronická konzumace alkoholu je klasickým rizikovým faktorem pro výraznou hypomagnesémii, zejména v zemích s vysokou spotřebou alkoholu.

Dlouhodobé užívání diuretik

Tiazidová a kličková diuretika (např. furosemid, hydrochlorothiazid) zvyšují vylučování hořčíku ledvinami. Pacienti s hypertenzí, srdečním selháním nebo cirhózou, kteří užívají tyto léky, by měli pravidelně sledovat elektrolytovou rovnováhu a případně doplňovat hořčík.

Gastrointestinální ztráty

Chronický průjem, zvracení nebo onemocnění spojená s porušeným vstřebáváním (např. celiakie, Crohnova choroba, chronická pankreatitida) vedou k výrazným ztrátám a snížené absorpci minerálů.

Cukrovka typu 2

Nekontrolovaný diabetes je spojen se zvýšeným vylučováním hořčíku v důsledku osmotické diurézy. Inzulinová rezistence navíc narušuje intracelulární distribuci hořčíku, čímž může zhoršovat klinický obraz.

Dlouhodobé užívání inhibitorů protonové pumpy (IPP)

Užívání IPP, jako je omeprazol nebo pantoprazol, déle než 12 měsíců může potlačit transport hořčíku ve střevě. Jedná se o dobře zdokumentovaný, ale často přehlížený vedlejší účinek, zejména u pacientů s polypragmázií.

Chirurgické zákroky

Odstranění (resekce) větší části tenkého střeva vede ke snížené absorpci živin a minerálů, včetně hořčíku.

Specifické a méně časté příčiny

Syndrom znovuzahájení výživy (refeeding syndrom)

Náhlé obnovení příjmu potravy po dlouhodobém hladovění nebo těžké podvýživě vede k rychlému přesunu hořčíku do buněk a kritickému poklesu jeho sérových hladin. Tento stav je zvláště nebezpečný u pacientů s anorexií nebo po intenzivní hospitalizaci.

Hypermagnesurické tubulopatie

Dědičná onemocnění, jako jsou Gitelmanův nebo Bartterův syndrom, vedou k porušené reabsorpci hořčíku v ledvinných tubulech. Často se projevují elektrolytovou nerovnováhou, svalovou slabostí a zvýšeným rizikem arytmií.

Hyperparatyreóza a zhoubná onemocnění s kostní resorpcí

Tyto stavy narušují minerální homeostázu a mohou měnit rovnováhu hořčíku. V onkologii může být nedostatek hořčíku vyvolán i chemoterapeutiky, jako je cisplatina nebo ifosfamid, v důsledku poruch absorpce a dalších mechanismů.

Doporučený denní příjem (Recommended Dietary Allowance – RDA) hořčíku závisí na věku, pohlaví a fyziologickém stavu jednotlivce.

Údaje níže vycházejí z doporučení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) a Institutu medicíny USA (IOM):

Toto jsou hodnoty pro celkový denní příjem, který zahrnuje všechny zdroje – potravu i doplňky. Příjem přesahující horní hranici pouze prostřednictvím doplňků může způsobit gastrointestinální obtíže, jako je průjem, kvůli koncentrované formě a změnám osmotického tlaku ve střevech.

Nedostatek hořčíku se může projevovat širokou škálou příznaků – od nespecifických a mírných projevů až po závažné neuromuskulární a kardiovaskulární poruchy. Symptomy se obvykle rozvíjejí postupně a mohou zůstat dlouho nerozpoznány.

Nejčastější příznaky zahrnují:

• Svalové křeče a spasmy – jeden z nejtypičtějších příznaků nedostatku – zejména v lýtkách, chodidlech a rukou. Je spojen se zvýšenou nervosvalovou dráždivostí při nízkých hladinách hořčíku. Tento jev zná téměř každý.

• Únava a slabost – nedostatek hořčíku narušuje energetický metabolismus a funkci mitochondrií, což vede k chronické únavě a snížené výkonnosti. Tento příznak se často překrývá s dehydratací, a proto po doplnění vody s elektrolyty a hořčíkem bývá nárůst energie znatelný.

• Nespavost nebo poruchy spánku – hořčík se podílí na regulaci neurotransmiterů, jako je GABA, které odpovídají za spánek. Jeho nedostatek může způsobovat potíže se spánkem, například problémy s usínáním nebo neklidný spánek.
  Bolesti hlavy a migrény – nedostatek hořčíku je spojen se zvýšeným rizikem migrény a tenzních bolestí hlavy kvůli vlivu na cévní tonus a rovnováhu neurotransmiterů.

• Závratě a točení hlavy – při těžším nedostatku se může objevit narušená rovnováha, pocit nestability a závratě, což se v praxi často pozoruje u rizikových skupin uvedených výše.

• „Mozková mlha“ a problémy se soustředěním – může být ovlivněna pozornost, krátkodobá paměť a schopnost koncentrace, vzhledem k roli hořčíku v nervovém přenosu a mozkové činnosti.

Další možné příznaky:

• Nervozita, podrážděnost a úzkost – hořčík moduluje reakci organismu na stres. Nízké hladiny jsou často spojeny se zvýšenou nervovou dráždivostí a pocity napětí.

• Bušení srdce a arytmie – při středně těžkém až těžkém deficitu se může objevit nepravidelný srdeční rytmus nebo jiné poruchy, včetně extrasystol a tachykardie.
  Brnění a mravenčení – periferní nervový systém rovněž trpí při nedostatku hořčíku, což může vést k paresteziím.

• Zácpa – hořčík podporuje střevní peristaltiku a jeho nedostatek může způsobovat sklon k zácpě, což není nijak neobvyklý jev.

• Časté svalové záškuby (fascikulace) – lehké záškuby v obličeji, očních víčkách nebo končetinách bývají raným příznakem nízké hladiny hořčíku – něco, s čím se většina lidí setkala, zejména po „náročném“ večeru nebo dlouhém pobytu na slunci.

Existuje několik metod (testů) pro měření hladiny hořčíku v organismu, přičemž v klinické praxi se nejčastěji používá první z nich. Uveďme si i další možnosti.

1. Sérový hořčík (celkový hořčík v séru)

Nejpoužívanější test. Odráží přibližně 1 % celkového hořčíku v těle, protože zbytek je uložen v kostech, svalech a krvinkách.

Hodnoty tohoto parametru při mírném a chronickém nedostatku mohou zůstat v normě, i když v tkáních již deficit existuje, díky kompenzačním mechanismům organismu a snaze udržet homeostázu krve.

Za zdravé se považují tyto referenční hodnoty: 0,75–0,95 mmol/l (nebo 1,8–2,3 mg/dl). Za nedostatek se obvykle považují hodnoty pod 0,75 mmol/l (nebo < 1,8 mg/dl).

2. Hořčík v erytrocytech (RBC hořčík)

Měří koncentraci hořčíku v červených krvinkách. Je spolehlivější při podezření na chronický deficit. – Referenční hodnoty: 4,2–6,8 mg/dl

3. Hořčík ve 24hodinovém sběru moči

Používá se ke zhodnocení vylučování hořčíku a k rozlišení, zda je příčina v ledvinové ztrátě nebo v nedostatečném příjmu. – Referenční hodnoty: 3–5 mmol/24 h (nebo 73–122 mg/24 h)

Je důležité vědět, že:

• Při nízké sérové hladině a nízkém vylučování močí – pravděpodobně jde o nedostatečný příjem nebo poruchu vstřebávání.

• Při nízkém sérovém hořčíku a vysokém vylučování – ukazuje na ztráty způsobené ledvinami.

4. Ionizovaný hořčík

Toto je biologicky aktivní frakce hořčíku. Měří se zřídka, protože vyžaduje specializované přístroje. – Referenční hodnoty: 0,45–0,60 mmol/l

Vyšetření ionizovaného hořčíku se doporučuje při:

• podezření na nedostatek při normální sérové hladině,

• u kriticky nemocných pacientů (na jednotce intenzivní péče),

• u pacientů s těžkými elektrolytovými poruchami, přetrvávajícími arytmiemi nejasného původu, podezřením na porušené buněčné využití nebo dlouhodobou nerovnováhu při chronických onemocněních.

Používá se, když je zapotřebí přesnější posouzení biologicky aktivního hořčíku.

Včasné rozpoznání a náprava nedostatku hořčíku předchází rozvoji závažných neuromuskulárních, kardiovaskulárních a metabolických komplikací, včetně arytmií, svalové slabosti, chronické únavy a zhoršené regulace glukózy.

Udržování hladiny hořčíku v horní části referenčního rozmezí výrazně snižuje riziko projevu deficitu a zvyšuje kompenzační schopnosti těla při zátěži nebo v situacích se zvýšenými ztrátami či potřebou hořčíku, díky větším zásobám tohoto minerálu v organismu.

Co je to nedostatek hořčíku?

Jedná se o stav, kdy jsou hladiny hořčíku v těle pod fyziologickou normou a nejsou dostatečné pro normální fungování buněk, nervového a svalového systému.

Kdy se považuje, že jde o deficit?

Při sérových hodnotách pod 0,75 mmol/l (nebo < 1,8 mg/dl) se považuje, že je přítomen nedostatek hořčíku. Funkční deficit je však možný i při hodnotách blízkých dolní hranici normálu.

Jaké jsou nejčastější příznaky nedostatku hořčíku?

Křeče, svalové spasmy, únava, závratě, nespavost, bolesti hlavy, „mozková mlha“, podrážděnost a bušení srdce.

Zdroj:

https://ods.od.nih.gov/factsheets/Magnesium-HealthProfessional/

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11444808/