Obezita: Podstata, typy, stupně a následky

Obezita je zdravotní stav, který se vyznačuje nadměrným hromaděním tělesného tuku do té míry, že může poškodit zdraví. Na rozdíl od pouhé nadváhy, kdy je tělesná hmotnost mírně zvýšená, je obezita spojena s klinicky významným zvýšením tukové tkáně, zejména v oblasti břicha a vnitřních orgánů.

Nejčastěji používanou metodou pro diagnostiku obezity je index tělesné hmotnosti (BMI), který se vypočítává podle vzorce:

BMI = hmotnost (kg) / výška² (m²)

Podle kritérií Světové zdravotnické organizace:

• BMI mezi 25 a 29,9 se považuje za nadváhu
  

• BMI ≥ 30 znamená obezitu
  

Je důležité poznamenat, že BMI nezohledňuje poměr mezi svalovou a tukovou hmotou, takže u určitých skupin – například sportovců nebo starších osob – nemusí přesně odrážet riziko.

V následujících částech se podíváme na příčiny, proč lidé přibírají, na různé typy a stupně obezity a také na její účinky na zdraví.

Obezita vzniká, když po určitou dobu energetický příjem (kalorie z jídla a nápojů) převyšuje energetický výdej (pohyb, metabolismus, termogeneze). Ačkoli tato formulace zní jednoduše a do značné míry vystihuje podstatu problému, skutečnost je mnohem komplexnější.

Příčiny spočívají ve zvycích, emocionálním stavu, prostředí, biologii a sociálních faktorech. Moderní způsob života – s hojným jídlem, málo pohybu a chronickým stresem – vytváří ideální podmínky pro vznik nadváhy.

Obezita nevzniká ze dne na den ani není výsledkem pouhé slabé vůle nebo „přejídání“. Je to složitý proces, na kterém se podílí mnoho faktorů – biologických, behaviorálních, psychologických i sociálních. Někdy může jediný faktor spustit řetězec událostí, jindy se několik z nich navzájem posiluje. Je důležité tyto mechanismy rozpoznat, abychom mohli problém účinně řešit, a nikoli jen odsuzovat.

Nezdravé stravování

Jednou z hlavních příčin je nadměrná konzumace vysoce kalorických potravin s nízkou výživovou hodnotou – chipsů, fastfoodu, sladkostí, slazených nápojů. Tyto potraviny nejen zvyšují příjem kalorií, ale také vytvářejí závislost, protože aktivují dopaminový systém v mozku podobně jako stimulanty. Člověk se na chvíli cítí spokojeně, ale brzy si žádá další dávku.

Nedostatek pohybu

Fyzická aktivita není jen způsob, jak „spálit kalorie“ – reguluje hormony, jako jsou inzulin, ghrelin a leptin, které přímo ovlivňují chuť k jídlu a ukládání tuku. Sedavý způsob života, zejména v dnešní digitální době, patří mezi nejvíce podceňované rizikové faktory. Hodiny strávené u obrazovek nahrazují aktivní hru u dětí a procházky u dospělých.

Genetická predispozice

Dědičnost hraje významnou roli. Pokud se v rodině vyskytují osoby s obezitou, pravděpodobnost, že se tento stav rozvine, je vyšší. To však neznamená, že je osud předem daný – spíše to vyžaduje větší uvědomění a cílené úsilí o udržení zdravého životního stylu.

Hormonální a metabolické poruchy

Stavy jako hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy), syndrom polycystických ovarií (PCOS), inzulinová rezistence a metabolický syndrom výrazně ztěžují regulaci tělesné hmotnosti. V těchto případech tělo ukládá tuk i při mírné konzumaci jídla a chuť k jídlu bývá zvýšená kvůli narušené hormonální zpětné vazbě.

Psychologické a emoční faktory

Mnoho lidí se uchyluje k jídlu, aby se vyrovnalo se stresem, úzkostí, nudou nebo depresí. Takzvané „emoční přejídání“ se stává mechanismem zvládání emocí místo uspokojení fyziologického hladu.Tím vzniká začarovaný kruh – čím více jíme z emocí, tím hůř se cítíme, což vede k dalšímu jídlu.

Léky

Některé léky, jako antidepresiva, antipsychotika, kortikosteroidy a hormonální terapie, mohou zvyšovat chuť k jídlu, zadržování tekutin a vyvolávat metabolické změny, které usnadňují přibývání na váze. Při dlouhodobém užívání je důležité sledování odborníkem a včasná úprava léčby.

Poruchy spánku

Nedostatek nebo nekvalitní spánek ovlivňuje hormony regulující hlad – snižuje se leptin (signalizuje sytost) a zvyšuje se ghrelin (zvyšuje chuť k jídlu). To vede k častějšímu jídlu a obvykle i k touze po sladkém a sacharidech.

Sociální a ekonomické prostředí

V sociálně slabších skupinách je přístup ke zdravé stravě často omezený a každodenní život je stresovější. Nedostatek bezpečných a dostupných míst pro pohyb (např. parků nebo fitness center) hraje rovněž roli. Když je levnější koupit si oplatku než jablko – výsledky jsou předvídatelné.

Obezita není jednotný stav – existují různé formy v závislosti na původu, mechanismu ukládání tuku a způsobu, jakým se v těle rozkládá. Porozumění těmto rozdílům je klíčové jak pro diagnostiku, tak pro volbu vhodné léčby.

Etiologická klasifikace – podle příčiny:

1. Primární (esenciální) obezita
   Tento nejčastější typ je obvykle způsoben nerovnováhou mezi přijatými a vydanými kaloriemi, kombinovanou s genetickou predispozicí a vlivy prostředí. Nejsou přítomna žádná základní onemocnění, která by stav vysvětlovala.
   

2. Sekundární obezita
   U tohoto typu je příčinou přibírání konkrétní zdravotní stav nebo užívání léků. Příklady zahrnují hypotyreózu, Cushingův syndrom, nádory hypotalamu a užívání kortikosteroidů či antipsychotik.
   

3. Syndromová obezita
   Vyskytuje se u vzácných genetických a chromozomálních onemocnění, při nichž je obezita součástí širšího klinického obrazu. Patří sem syndromy Prader-Willi, Bardet-Biedl a Alström. Tyto stavy jsou často doprovázeny mentální retardací, hormonálními poruchami a vývojovými abnormalitami.
   

Morfologická klasifikace – podle mechanismu růstu tukové tkáně

1. Hypertrofická obezita
   Typická pro dospělé – tukové buňky (adipocyty) zvětšují svůj objem, nikoli počet. Jde o častější a potenciálně reverzibilní formu, zejména při vhodné léčbě a stravovacím režimu.
   

2. Hyperplastická obezita
   Nejčastěji se objevuje u dětí – počet tukových buněk se zvyšuje. Tento typ obezity je obtížnější kontrolovat, protože tukové buňky nezanikají, ale pouze se zmenšují při hubnutí.
   

3. Smíšená obezita
   Kombinuje hypertrofii i hyperplazii adipocytů a považuje se za nejodolnější a nejobtížněji léčitelnou formu. Často se vyskytuje u osob s vážnou a dlouhodobou obezitou od raného věku.
   

Klinická klasifikace – podle rozložení tuků

1. Androidní (centrální, „jablkovitá“) obezita
   Tuk se ukládá hlavně v oblasti břicha a trupu. Častější u mužů a spojena se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění, inzulinové rezistence a diabetu 2. typu.
   

2. Gynoidní (periferní, „hruškovitá“) obezita
   Přebytečný tuk se ukládá především na stehnech a hýždích. Častější u žen. Tento typ má slabší souvislost s kardiovaskulárními chorobami, ale bývá odolný vůči hubnutí.
   

3. Smíšený typ
   Kombinuje znaky obou předchozích typů a často se vyskytuje u osob s pokročilým stupněm obezity.
   

Další klasifikace

• Hypotalamická obezita – vzniká v důsledku poškození hypotalamu (například po úrazu, nádoru nebo operaci), což vede k nekontrolovatelnému hladu a metabolickým poruchám.
  

• Jatrogenní obezita – vyvolaná užíváním léků nebo lékařskými zákroky.
  

• Psychogenní obezita – vzniká v důsledku psychických stavů, jako je deprese, úzkost nebo poruchy příjmu potravy (např. emoční přejídání).
  

Obezita není jednotný stav – má různé stupně závažnosti, které se určují na základě indexu tělesné hmotnosti (BMI), známého také jako Body Mass Index. Vypočítává se snadno:

Vzorec:
BMI = hmotnost (v kilogramech) ÷ (výška v metrech)²

Příklad:
Pokud vážíte 90 kg a měříte 1,75 m:
90 ÷ (1.75 × 1.75) ≈ 29,4

BMI je určeno především pro hodnocení tělesné hmotnosti u dospělých a nezohledňuje svalovou hmotu, kostní strukturu ani rozložení tuku, ale poskytuje dobrý základní orientační ukazatel.

Klasifikace BMI a stupně obezity:

Morbidní neboli patologická obezita je chorobný stav, který představuje mimořádně vysoké zdravotní riziko spojené s narušením funkcí všech orgánů a systémů.

Obezita není jen estetický nebo společenský problém – je to chronické onemocnění, které ovlivňuje téměř všechny systémy v těle. Čím je stupeň pokročilejší, tím větší je riziko vážných a dokonce život ohrožujících stavů. Zde jsou hlavní následky, rozdělené podle systémů:

Metabolické a endokrinní následky

• Inzulinová rezistence a diabetes 2. typu: Zvýšené množství tukové tkáně zhoršuje citlivost na inzulin, což vede k trvale zvýšené hladině krevního cukru.
  

• Metabolický syndrom: Kombinace vysokého krevního tlaku, porušené glykémie, zvýšených triglyceridů a abdominální obezity.
  

• Hormonální poruchy: Zahrnují sníženou plodnost, syndrom polycystických ovarií u žen a sníženou hladinu testosteronu u mužů.
  

Kardiovaskulární komplikace

• Hypertenze: Zvýšená tělesná hmotnost vede k větší zátěži srdce.
  

• Ateroskleróza a dyslipidémie: Vyšší hladiny LDL cholesterolu a triglyceridů.
  

• Zvýšené riziko infarktu a mrtvice.
  

Dýchací poruchy

• Obstrukční spánková apnoe: Tukové usazeniny kolem krku a hrudníku ztěžují normální dýchání během spánku.
  

• Dušnost při fyzické námaze: I při mírné aktivitě se objevuje zrychlené a obtížné dýchání.
  

Ortopedické a pohybové problémy

• Osteoartróza:Nadměrná hmotnost způsobuje předčasné opotřebení kloubů, zejména kolen a kyčlí.
  

• Bolesti zad: Zvýšené zatížení páteře vede k ploténkovým herniím a chronickým bolestem.
  

Psychologické a sociální důsledky

• Deprese a úzkost:Obezita často vede ke sníženému sebevědomí, sociální izolaci a emočním poruchám.
  

• Stigmatizace a diskriminace:Zvláště patrné v pracovním prostředí a společenském životě.
  

Zvýšené onkologické riziko

Řada studií spojuje obezitu se zvýšeným rizikem:

• Rakoviny prsu
  

• Kolorektálního karcinomu
  

• Rakoviny endometria
  

• Rakoviny slinivky a jater
  

Při dlouhodobém výskytu obezity, i mírné, se riziko chronických onemocnění dramaticky zvyšuje. Proto je včasná prevence a úprava hmotnosti zásadní pro celkové zdraví.

Léčba obezity je vícestupňový proces, který vyžaduje individuální přístup a často kombinuje behaviorální, stravovací, fyzické, farmakologické a v některých případech i chirurgické postupy. Neexistuje univerzální řešení – úspěch závisí na vytrvalosti, přizpůsobení se návykům pacienta a dlouhodobé podpoře. Postupná léčba obezity zahrnuje následující kroky:

1. Změna životního stylu – základ terapie

První a nezbytný krok léčby zahrnuje změny v každodenním životě:

• Stravovací režim: Vyvážený, nízkokalorický jídelní plán přizpůsobený věku, pohlaví, fyzické aktivitě a zdravotnímu stavu. Vyloučení průmyslově zpracovaných potravin, transmastných kyselin a cukrů. Zařazení vlákniny, bílkovin a zdravých tuků.
  

• Fyzická aktivita:Minimálně 150 minut středně intenzivní aktivity týdně. Kombinace kardia a silového tréninku přináší trvalejší výsledky.
  

• Behaviorální intervence:Spolupráce s psychologem nebo terapeutem s cílem identifikovat a změnit nezdravé stravovací a behaviorální vzorce.
  

2. Farmakologická léčba

Léky se předepisují pouze za určitých podmínek, obvykle pokud je BMI ≥ 30, nebo ≥ 27 v přítomnosti doprovodných onemocnění. Nejčastěji používané léky zahrnují:

• Orlistat: Inhibuje vstřebávání tuků ve střevech.
  

• Agonisté GLP-1 (glukagonu podobného peptidu):Například liraglutid a semaglutid – potlačují chuť k jídlu a podporují pocit sytosti.
  

• Centrálně působící látky: Ovlivňují chuť k jídlu prostřednictvím působení na nervový systém.
  

Farmakoterapie nenahrazuje dietu a pohyb, ale je doplňuje. Používá se pod lékařským dohledem.

3. Chirurgická léčba (bariatrická chirurgie)

U těžké obezity (BMI ≥ 40 nebo ≥ 35 s doprovodnými onemocněními) a při neúspěchu jiných metod lze přistoupit k chirurgické léčbě. Nejčastějšími zákroky jsou:

• Gastrický bypass
  

• Rukávová resekce žaludku (gastric sleeve)
  

• Biliopankreatický bypass
  

Tyto zákroky snižují objem žaludku a/nebo mění trávicí trakt, což vede k výraznému a často trvalému úbytku hmotnosti.

4. Sledování a podpora

Pravidelné sledování týmem – lékař, dietolog, psycholog a fyzioterapeut – je klíčové pro dlouhodobý úspěch. Velkou roli hraje také podpora rodiny a komunity.

Neexistuje žádné magické řešení obezity. Vyžaduje vytrvalost, informovanost a často komplexní terapeutický přístup. Každé zhubnuté kilo je krokem ke zdravějšímu a aktivnějšímu životu.

Obezita se často vyvíjí postupně a může být dlouho podceňována. Přesto existují jasné signály, kdy je konzultace s lékařem nezbytná.

Pokud je index tělesné hmotnosti (BMI) 30 nebo více, spadá to již do kategorie obezity a je to důvod k lékařskému vyšetření. I při BMI nad 27, ale s přítomností doprovodných stavů, jako jsou vysoký krevní tlak, diabetes 2. typu, spánková apnoe nebo poruchy lipidového profilu, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.

Další situace, kdy je důležité poradit se s odborníkem, zahrnují:

• Rychlé nebo neočekávané přibývání na váze bez zjevné příčiny;
  

• Trvalé neúspěšné pokusy o hubnutí navzdory změnám ve stravě a pohybu;
  

• Výskyt příznaků jako dušnost i při minimální námaze, bolesti kloubů, chronická únava;
  

• Zvýšené pocity úzkosti, studu nebo deprese spojené s tělesnou hmotností;
  

• Rodinnou anamnézu kardiovaskulárních nebo metabolických onemocnění, která zvyšuje riziko.
  

Lékař posoudí nejen stupeň obezity, ale také stav orgánů a systémů, které může ovlivňovat. V případě potřeby bude vypracován individuální plán postupu – od změn životního stylu až po farmakoterapii nebo doporučení k endokrinologovi, dietologovi či chirurgovi. Včasná intervence je často klíčem k prevenci vážných komplikací.

Co znamená mít BMI nad 30?

BMI (index tělesné hmotnosti) nad 30 ukazuje na obezitu – stav, při kterém množství tělesného tuku ohrožuje zdraví. Vyžaduje lékařské posouzení a vhodnou intervenci.

Je možné mít normální hmotnost, ale škodlivé množství tuku?

Ano. Tento stav se nazývá „metabolická obezita s normální hmotností“. Tuk se hromadí hlavně v oblasti břicha a kolem vnitřních orgánů, což je spojeno se zvýšeným rizikem diabetu a kardiovaskulárních onemocnění.

Může být obezita způsobena hormonálním problémem?

Ano, i když zřídka. Sekundární příčiny, jako hypotyreóza, Cushingův syndrom nebo inzulinová rezistence, mohou přispívat k nadváze. Proto je při nevysvětlitelném nebo obtížně ovlivnitelném přibírání důležité provést vyšetření.

Lze obezitu léčit pouze dietou a cvičením?

V počátečních fázích ano. Ale při pokročilé obezitě nebo při komplikacích je často nutné zapojit léky (např. orlistat) nebo dokonce bariatrickou chirurgii. Léčba by měla být vždy individuální.

Má význam, kde se tuk v těle ukládá?

Ano. Androidní typ (v oblasti břicha) je spojen s vyšším rizikem kardiovaskulárních a metabolických onemocnění, zatímco gynoidní typ (v oblasti stehen a boků) představuje menší riziko.

zdroje:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK459357/