Vše o pohlavně přenosných chorobách: Typy a šíření

Pohlavně přenosné infekce jsou onemocnění, která se přenášejí sexuální aktivitou – vaginálně, orálně nebo análně.

Mohou být způsobeny bakteriemi, viry, houbami a parazity.

Pohlavně přenosné choroby se šíří především nechráněným sexem. Samozřejmě to není jediný způsob nákazy.

Dalšími cestami přenosu jsou sdílení jehel (u intravenózních uživatelů drog), z matky na dítě při porodu nebo kojení, nebo prostřednictvím transfúze krve a krevních derivátů, stejně jako při jiných lékařských zákrocích.

Rizikové faktory nákazy pohlavně přenosnými nemocemi jsou:

• Sex bez ochranných prostředků (kondomů)
• Více sexuálních partnerů nebo promiskuitní chování
• Předchozí nebo současná jiná pohlavní onemocnění
• Užívání drog
• Nízký věk – biologické i behaviorální faktory činí dospívající a teenagery náchylnějšími ke vzniku těchto onemocnění.

Pohlavně přenosné nemoci jsou infekční onemocnění, tedy za jejich vznikem je vždy biologický původce.

Podle typu původce se pohlavní choroby dělí na bakteriální, virové, houbové a parazitární.

Některé pohlavně přenosné nemoci se častěji vyskytují u žen. Důvodem jsou anatomické rozdíly mezi pohlavími.

U žen se častěji vyskytují:

• HPV, lidský papilomavirus – je stejně nakažlivý pro obě pohlaví, ale u mužů mnohem méně často způsobuje klinické příznaky, zatímco u žen mohou některé kmeny vést ke karcinomu děložního čípku.
• Chlamydie – stejně nakažlivá pro muže i ženy, často probíhá bez příznaků. U žen může vést k pánevní zánětlivé nemoci a změnám, které mohou způsobit neplodnost.
• Kapavka – stejně jako chlamydie má závažnější důsledky pro ženy než pro muže.
• Herpes – ženy častěji rozvíjejí klinické příznaky oparu, jako jsou bolestivé vřídky na stydkých pyscích a v oblasti poševního vchodu.

Muži obecně trpí výše uvedenými nemocemi se stejnou četností, ale jejich projevy jsou méně často klinicky zjevné.

Jedna pohlavně přenosná nemoc, která je však častěji diagnostikována u mužů, je syfilis. Jde o závažné systémové onemocnění, které může vést ke smrti.

Každé pohlavně přenosné onemocnění probíhá specifickým způsobem a projevuje se různými příznaky.

Mezi nimi existují společné znaky a potíže, které mohou být:

• Výtok neobvyklého sekretu z pochvy nebo močové trubice – může být čirý, bělavý, nažloutlý nebo zelený a může nebo nemusí mít výrazný nepříjemný zápach.
• Dysurie – bolest nebo pálení při močení
• Genitální vředy, bradavice, výrůstky – způsobené herpesvirem, syfilidou a papilomaviry.
• Svědění nebo podráždění v oblasti genitálií
• Neobvyklé vaginální krvácení (u žen).
• Bolest při pohlavním styku.

Komplikace pohlavně přenosných onemocnění obvykle nastávají při opožděné diagnostice a nedostatečné nebo příliš pozdní léčbě. V závislosti na onemocnění se mohou značně lišit.

Neplodnost je jednou z nejzávažnějších komplikací pro pacienta, která trvale zhoršuje kvalitu života a může vést k těžkým psychickým poruchám u psychicky labilnějších jedinců.

Pánevní zánětlivé onemocnění, typické pro ženy nakažené chlamydiemi nebo kapavkou, vede k chronické bolesti v podbřišku a rovněž k neplodnosti.

Různé kmeny lidského papilomaviru se mohou zkomplikovat a vést k rozvoji rakoviny děložního čípku, penisu a hrdla u osob se slabším imunitním systémem a predispozicí.

Těhotné ženy s pohlavně přenosným onemocněním, které nebylo během těhotenství diagnostikováno a léčeno, jej mohou přenést na novorozence během porodu. Důsledky pro dítě mohou být velmi závažné a invalidizující – slepota, neurologické problémy nebo dokonce smrt.

Lidé trpící pohlavně přenosným onemocněním mají vyšší riziko nákazy HIV. Ten, pokud není léčen, vede k výraznému oslabení imunity a smrti na běžné infekce způsobené mikroorganismy, které by u zdravého člověka nevyvolaly žádné potíže.

Diagnostika pohlavně přenosných nemocí vyžaduje důkladnou anamnézu pacienta a fyzikální vyšetření.

Ty mohou lékaře přivést k závěru, že se skutečně jedná o pohlavní onemocnění, a nasměrovat jej k dalšímu vyšetření. Specifičtější testy se provádějí s cílem určit konkrétní původce.

Mezi vyšetření patří:

• Vyšetření moči – jedná se o snadný způsob detekce bakteriálních infekcí, jako je kapavka nebo chlamydie. Lze zachytit i jiné atypické bakterie, způsobující záněty pohlavního ústrojí, které nejsou klasifikovány jako pohlavně přenosné nemoci.
• Stěry a cytologie – tato vyšetření slouží k určení abnormální buněčné aktivity, která vzniká např. při infekci lidským papilomavirem. Po kultivaci biologického materiálu lze prokázat bakterie jako kapavka, chlamydie nebo parazity.
• Krevní virologické testy – jejich cílem je zjistit specifické protilátky nebo virové antigeny, čímž lze prokázat HIV, hepatitidu či syfilis.

Na základě provedených vyšetření a jejich výsledků může lékař určit vhodnou léčbu.

Naštěstí většinu včas rozpoznaných pohlavně přenosných onemocnění lze definitivně vyléčit. Léčba závisí zcela na původci onemocnění.

Bakteriální infekce se snadno léčí antibiotiky, parazitární a plísňové infekce zase antiparazitiky (nejčastěji metronidazol) a antimykotiky.

Virové pohlavně přenosné nemoci jsou specifičtější. HIV, herpes a HPV nelze z těla odstranit, ale při vhodné terapii mohou HIV pozitivní lidé žít normální život bez přenosu infekce. Mohou mít i děti.

Hepatitida B je zvláštní tím, že proti ní existuje účinná vakcína. Pokud se však nakazí člověk bez vybudované imunity, léčba je pouze podpůrná a zaměřená na stimulaci imunity.

Konzultace s lékařem je nezbytná při jakémkoliv neobvyklém výtoku, výskytu puchýřů, vředů či výrůstků.

Plánování těhotenství a jeho potvrzení vždy vyžaduje konzultaci a vyloučení možných pohlavně přenosných onemocnění.

Lidé, kteří udržují polygamní sexuální vztahy, by měli častěji absolvovat kompletní testy na pohlavně přenosné nemoci, stejně jako ti, kteří se domnívají, že mohli přijít do kontaktu s nakaženou osobou.