Kapénkové infekce jsou velkou skupinou akutních infekčních onemocnění převážně virového původu s velmi širokým rozšířením. Kromě výskytu jako jednotlivé případy se často projevují jako epidemie a pandemie.
Jejich široké rozšíření je podmíněno několika důležitými charakteristikami:
- Snadný způsob přenosu infekce (vzdušně-kapénkový)
 - Krátká inkubační doba
 - Vysoký index nakažlivosti.
 
V tomto článku se dozvíte více o jednom specifickém zástupci skupiny vzdušně-kapénkových infekcí, a to konkrétně o příušnicích (epidemická parotitida). Zjistíte, jaké jsou hlavní příznaky tohoto onemocnění, k jakým komplikacím vede a jak tuto nebezpečnou virózu léčit.
Co jsou to příušnice?
Příušnice, známé také pod latinským názvem “parotitis epidemica”, jsou akutní virové onemocnění postihující žlázové struktury, především příušní slinné žlázy.
Virus příušnic - Virus Parotitidis, je RNA virus patřící do čeledi Paramyxoviridae.
Typické postižení slinných žláz je důsledkem vznikajícího zánětu způsobeného virem. Tento zánět způsobuje výrazné otoky a vystouplé lymfatické uzliny v oblasti krku.
Kromě slinných žláz příušnice postihují také varlata. V nich dochází k zánětlivému procesu s degenerativními změnami v semenotvorných kanálcích, což u 55–60 % nemocných vede k atrofii a azoospermii (absence produkce spermatu).
Způsoby přenosu a rizikové faktory
Zdrojem infekce je výhradně nemocný člověk. Virus se vylučuje pomocí tělních tekutin (sliny a sekret z krku).
Přenos probíhá vzdušně-kapénkovou cestou, vzácněji také kontaktně v domácím prostředí.
Existují i případy přenosu vertikálním mechanismem – z těhotné ženy na novorozence. Novorozenec se nakazí od matky, pokud ta onemocní v prvních třech měsících těhotenství.
Virus má extrémně vysoký index nakažlivosti, který dosahuje téměř 100 %.Odborníci rozlišují dva hlavní mechanismy nákazy virem Virus Parotitidis:
- Přímé proniknutí viru do slinných kanálků a žláz. Po jeho vniknutí začíná replikace (množení viru), následuje hematogenní diseminace (vniknutí do krve) a virémie s postižením různých orgánů.
 - Vniknutí viru přes hrdlo, následovaná virémií a sekundárním postižením slinných žláz a dalších vnitřních orgánů.
 
V obou případech dochází i k postižení vnitřních orgánů.
Virus se snadno přenáší úzkým kontaktem, a proto existuje mnoho rizikových faktorů.
Některé z nich jsou:
- Věk: Děti ve věku 5 až 15 let, zejména ty, které nejsou očkované, jsou vystaveny vysokému riziku nákazy.
 - Slabý imunitní systém: Imunosuprimovaní pacienti, podstupující chemoterapii a radioterapii, pacienti s HIV a ti s chronickými onemocněními mají rovněž vyšší riziko nákazy.
 - Blízký kontakt: Epidemická parotitida se šíří na frekventovaných místech, jako jsou školy, školky, instituce a další, kde dochází k úzkému kontaktu mezi lidmi.
 - Stárnutí: Starší lidé s oslabeným imunitním systémem jsou rovněž více ohroženi.
 
Znalost rizikových faktorů a očkování výrazně snižují výskyt onemocnění i následné komplikace.
Příznaky epidemické parotitidy
Inkubační doba (období množení viru) trvá v rozmezí 11–23 dnů.
U části pacientů se objevují mírné příznaky:
- Lehké zvýšení teploty
 - Anorexie (ztráta chuti k jídlu)
 - Fotofobie (citlivost na světlo)
 - Angína (bolest v krku)
 - Lehký průjem.
 
U ostatních pacientů nemoc probíhá s vysokou horečkou, bolestí při polykání a otokem jedné ze slinných žláz – parotidou. Po několika dnech bývá postižena i druhá příušní žláza.
Dochází ke ztíženému žvýkání a polykání, doprovázenému prudkou ztrátou chuti k jídlu.U části pacientů dochází také k postižení dalších slinných žláz – podčelistních a podjazykových, což vede ke vzniku typického difuzního otoku krku, známého mezi starší generací jako „spalničky“.
Kromě žlázových struktur může onemocnění zasáhnout i další části těla a vyvolat různé komplikace.
Možné komplikace
Komplikací je málo a jsou spojeny především s přidruženou sekundární bakteriální superinfekcí.
Komplikace mohou být:
- Postižení centrálního nervového systému (serózní meningitida neboli zánět mozkových blan): Serózní meningitida způsobuje bolest hlavy, ztuhlost šíje, světloplachost, nevolnost, zvracení a další příznaky. Kromě toho, i když vzácně, může příušnice vést k velmi vážnému stavu zvanému „příušnicová encefalitida“, která může vyvolat obrnu lícních nervů a kóma.
 - Orchitida (zánět varlat): Vyskytuje se přibližně u 30 % dospívajících chlapců a je charakteristická vysokou horečkou, otokem jednoho nebo obou varlat a bolestmi v dané oblasti. Může vést k degenerativním změnám ve varlatech a azoospermii;
 - Ooforitida (zánět vaječníků): U malých dívek se může vyskytnout tento stav, který může vést k neplodnosti.
 - Pankreatitida (zánět slinivky břišní): Vyskytuje se přibližně u 5 % pacientů s příušnicemi. Typické jsou silné bolesti břicha, zvracení, průjmovité stolice a další.
 - U těhotných žen se mohou objevit různé malformace plodu.
 
- Zápal plic: Nastává kvůli oslabenému imunitnímu systému.
 - Zánět středního ucha (otitida): Zánět vede k infekci a ztrátě sluchu.
 - Cukrovka: Vzniká v důsledku poškození slinivky břišní. Dochází k poruše sekrece inzulínu a zvyšuje se riziko cukrovky 1. typu.
 
Protože jsou příušnice vážným onemocněním, které může vést k těžkým následkům, je důležité při prvních příznacích vyhledat lékaře za účelem včasné léčby a prevence komplikací.
Existuje vakcína?
Proti příušnicím existuje vakcína, která byla vyvinuta v roce 1970 za účelem prevence tohoto onemocnění.
Jmenuje se MMR – je trojkomponentní a chrání proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Vakcína obsahuje oslabené, živé viry, které se po podání v těle rozmnožují.
Podává se intramuskulárně a obvykle lze kombinovat s jinými vakcínami bez negativního vlivu na jejich kompatibilitu a účinnost.
Opatření Světové zdravotnické organizace (WHO) se zaměřují na očkování co největšího počtu dětí a dospívajících s cílem omezit šíření onemocnění. Výsledky jsou velmi dobré, zejména ve vyspělých zemích.
Vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám je povinná a poskytuje dlouhodobou ochranu proti viru.
| 
 Věk dítěte  | 
 Vakcína  | 
 Proti jakým onemocněním  | 
| 
 48 hodin po narození  | 
 BCG  | 
 Tuberkulóza  | 
| 
 Do 24 hodin po narození  | 
 HepB1  | 
 Hepatitida B  | 
| 
 2 měsíce po narození  | 
 Hexavalentní  | 
 Záškrt, černý kašel, dětská obrna, hemofilus influenzae typu B, hepatitida B  | 
| 
 3 měsíce  | 
 Hexavalentní  | 
 Záškrt, černý kašel, dětská obrna, hemofilus influenzae typu B, hepatitida B  | 
| 
 4. měsíc  | 
 Hexavalentní  | 
 Záškrt, černý kašel, dětská obrna, hemofilus influenzae typu B, hepatitida B  | 
| 
 12. měsíc  | 
 PCV  | 
 Pneumokokové infekce  | 
| 
 13. měsíc  | 
 MMR  | 
 Spalničky, příušnice, zarděnky  | 
| 
 16. měsíc  | 
 Hexavalentní  | 
 Záškrt, černý kašel, dětská obrna, hemofilus influenzae typu B, hepatitida B  | 
| 
 6 let  | 
 DTPa-IPV  | 
 Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna  | 
| 
 12 let  | 
 MMR  | 
 Přeočkování proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím  | 
| 
 12 let  | 
 HPV  | 
 Lidský papilomavirus  | 
| 
 17 let  | 
 Td  | 
 Tetanus, záškrt  | 
| 
 Každých 10 let po 25. roce života  | 
 Td  | 
 Tetanus, záškrt  | 
Preventivní opatření při kontaktu s nemocným na příušnice
Existuje několik důležitých opatření, která je třeba dodržovat při kontaktu s nakaženým virem příušnic.
Jsou následující:
- Izolace nemocného – nakažený by měl být pod dohledem a izolován minimálně na 1 týden.
 - Vyhýbejte se úzkému kontaktu – nesdílejte osobní věci, příbory ani sklenice s nemocným.
 - Očkování – ujistěte se, že máte podané obě dávky vakcíny proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.
 - Dodržujte osobní hygienu – při mytí rukou pravidelně používejte mýdlo a dezinfekci.
 - Dezinfikujte povrchy – důkladná dezinfekce povrchů a předmětů, kterých se nemocný dotýkal.
 
Dodržováním výše uvedených opatření omezíte šíření nákazy.
Diagnostika a testy
Diagnóza „příušnice“ se stanovuje především na základě lékařského vyšetření.
Lékař provede důkladné vyšetření pacienta a zaměří se zejména na známky zánětu v oblasti příušních a dalších slinných žláz. U dětí je důležité zkontrolovat i genitálie, protože příušnice často způsobují orchitidu a ooforitidu.
Kromě otoku a bolesti v uvedených oblastech bude odborník hledat i bolest břicha a příznaky zánětu mozkových obalů.
Budou potřeba i různá laboratorní vyšetření pro potvrzení diagnózy. Bude předepsán běžný krevní, močový a biochemický rozbor, pomocí kterého lze zjistit přítomnost viru v těle během nebo po prodělání onemocnění.
Jak se léčí příušnice?
Léčba příušnic je symptomatická. To znamená, že je zaměřena na zmírnění obtíží a může probíhat ambulantně (doma), aniž by pacient musel být hospitalizován.
Podíváme se na některé z hlavních léčebných postupů.
Strava, hydratace a odpočinek
Plnohodnotná strava a dostatek tekutin (3–4 litry denně) jsou mimořádně důležité pro zvládnutí virové infekce. Doporučuje se také dlouhodobý odpočinek pacienta.
Užívání léků proti bolesti a horečce
Je možné užívat léky na snížení teploty a zmírnění bolesti. Tyto léky zmírňují bolest a otok ve zanícených tkáních. Vhodné jsou Paracetamol a Ibuprofen. Užívání aspirinu se nedoporučuje, zejména u dětí, protože může vést ke komplikacím, jako je Reyeův syndrom (vzácný, ale život ohrožující stav).
Užívání doplňků stravy a bylin
Vzhledem k tomu, že léčba je symptomatická, může doplňkové užívání imunostimulačních doplňků stravy a bylin přispět k rychlejšímu zvládnutí problému a podpořit funkce imunitního systému.
Zde jsou některé přírodní látky, které můžete použít jako doplňkovou terapii při léčbě parotitidy.
Vitamin C
Vitamin C lze nazvat „nejlepším přítelem“ imunitního systému. Díky svým silným antioxidačním vlastnostem posiluje obranné funkce těla a pomáhá v boji s příušnicemi.
Zinek
Zinek je druhý nejvíce zastoupený minerál v našem těle. Jeho blahodárné účinky podporují imunitní systém v boji proti virovým infekcím. Snižuje zánět a zlepšuje regenerační procesy.
Astragalus
Bylina Astragalus je silný adaptogen a imunostimulant, který se v lidovém léčitelství používá po staletí. Její antivirové a protizánětlivé vlastnosti z ní dělají účinného „bojovníka“ proti epidemické parotitidě. Podporou přirozené obranyschopnosti těla Astragalus snižuje příznaky zánětu, bolesti a otoky žlázových struktur.
Kdy se poradit s lékařem?
Vyhledejte lékařskou pomoc, pokud si všimnete, že se příznaky nezlepšují nebo se objevují nové:
- Zarudnutí očí
 - Neustálé zvracení a nevolnost
 - Silná bolest hlavy
 - Trvalá ztuhlost šíje
 - Bolest a otok varlat
 
Závěr
Příušnice jsou infekční onemocnění způsobené nákazou virem parotitidy. Příznaky se objevují přibližně 11–23 dní po proniknutí viru do těla.
Začátek nemoci zahrnuje mírné příznaky jako zvýšená teplota, mírné břišní nepohodlí a bolest hlavy. Následně dochází k otoku žlázových struktur, především příušních žláz.
Příušnice mohou zasáhnout i další vnitřní orgány, nejčastěji jsou postižena varlata, kde dochází k těžkému zánětu.
Existují různé metody diagnostiky parotitidy, avšak léčba je dosud pouze symptomatická. Lze užívat doplňky stravy a byliny pro posílení imunitního systému a snazší zmírnění příznaků.
Často kladené otázky

Jak závažné je onemocnění příušnic
U dětí má onemocnění většinou mírný průběh, ale u dospělých může probíhat velmi vážně a s komplikacemi.
Je sucho v ústech častým příznakem příušnic?
U epidemické parotitidy se může objevit sucho v ústech, ale nejde o častý příznak. Suchost je způsobena otokem příušních žláz a narušenou tvorbou slin.
Jak se jmenuje vakcína proti příušnicím?
Vakcína proti parotitidě se nazývá MMR vakcína. WHO široce podporuje a doporučuje její používání ve všech zemích. Název je zkratkou tří nemocí, proti kterým chrání – Measles (spalničky), Mumps (příušnice) a Rubella (zarděnky). V případě vynechání (bez ohledu na důvod) je vhodné očkování provést i v pozdějším věku, ale po konzultaci s imunologem nebo jiným lékařem.

1 komentář
Полезно четиво! Важно е хората да знаят, че това не е безобидна детска болест, а може да има сериозни последствия, особено при мъжете.
Zanechte komentář