Vše o rotaviru: Podstata, příznaky a léčba

Komplikace rotavirových infekcí jsou spíše výjimečné, ale nejčastěji se vyskytují u kojenců a malých dětí.

Nejnebezpečnější a zároveň nejčastější z nich je dehydratace. Ta nastává v důsledku častého zvracení a průjmu, což vede ke ztrátám vody a elektrolytů.

U kojenců a malých dětí je dehydratace důvodem k hospitalizaci, protože jejich organismus je křehký a má výrazně nižší kompenzační schopnosti než organismus dospělého. Rotavirová infekce vede k dehydrataci i kvůli neschopnosti přijímat tekutiny v důsledku zánětu sliznice a narušení absorpční schopnosti střev.

U starších lidí se ve velmi vzácných případech, při dlouhodobém průjmu a narušení střevní mikrobioty, může objevit sekundární bakteriální infekce a přemnožení patogenních bakteriálních kmenů ve střevní flóře.

Příkladem jsou bakterie rodu Clostridium, které mohou způsobit těžké slizniční záněty ve střevech a vznik pseudomembranózní kolitidy. Ta vyžaduje léčbu antibiotiky a podávání probiotik. Stav se projevuje bolestmi ve střevech, nadýmáním, plynatostí a průjmy, které mohou přetrvávat celé měsíce.

Existuje vakcína proti rotaviru. Podává se především malým dětem a kojencům jako nejrizikovější skupině populace.

Problémem u této vakcíny je, že rotaviry rychle mutují, a imunita vytvořená očkováním nemusí být vždy účinná proti konkrétnímu kmenu, který způsobuje infekci.

I přesto může vakcína snížit závažnost a délku trvání infekce, i když se jedná o mutovaný kmen. U malých dětí je silně doporučována pediatry a infektology.

Očkování je dobrým způsobem, jak předejít těžkému průběhu a komplikacím, zejména u imunokompromitovaných pacientů.

U zdravých lidí však její podání není nutné ani odůvodněné, vzhledem k rychlému samovolnému uzdravení při tomto typu infekce.

Prevence nákazy rotavirem spočívá především v dodržování dobré osobní hygieny – pravidelné mytí rukou je účinný způsob, jak předejít infekci.

Vyhýbání se stravování mimo domov, zvláště v pochybných nebo neověřených provozovnách, je dalším důležitým preventivním opatřením, které výrazně snižuje riziko nákazy.

Také je důležité vyhýbat se kontaktu s viditelně nemocnými lidmi.

Koupání ve veřejných vodních plochách nebo v moři, zvláště v blízkosti letovisek, nese riziko infekce kvůli vypouštění odpadních vod. Ty bývají často kontaminovány viry a bakteriemi, zejména v letních měsících, a je proto vhodné se jim vyhnout.

I přes preventivní opatření jsou viry mikroskopické a pouhým okem neviditelné. Lidé jsou nakažliví ještě předtím, než se objeví příznaky, a i tehdy je riziko přenosu při kontaktu velmi vysoké. Právě proto se každé léto objevují mini-epidemie tohoto viru – někdy i v podzimně-zimním období.

Diagnóza viru může být často stanovena na základě klinických příznaků a anamnézy pacienta. Přesto, pokud infekce trvá déle než obvykle, lze provést další vyšetření. Cílem je určit původce, protože jiná infekční onemocnění s podobnými příznaky mohou mít podstatně vážnější následky.

Vyšetření na rotavirovou infekci obvykle vyžadují odběr stolice a zahrnují: 

• Fekální antigenový test (ELISA): Nejčastěji používaná metoda detekce rotaviru. Zjišťuje virové antigeny (specifické bílkoviny) ve stolici. Rychlá a citlivá metoda, výsledky do několika hodin.
• Polymerázová řetězová reakce (PCR): Detekuje genetický materiál viru (RNA) ve stolici. Vysoce citlivá a přesná metoda, která zachytí i minimální množství virové RNA. Používá se méně často kvůli vyšší ceně – hlavně při těžkých formách onemocnění.
• Rychlé imunotesty: Poskytují rychlé výsledky detekcí specifických virových antigenů. Nejčastěji používané v klinické praxi, kde je třeba rychle potvrdit infekční agens.

Diagnostika tohoto onemocnění není nijak složitá ani nákladná. Výše uvedené testy se používají mnohem méně často než při podezření na jiná, závažnější infekční onemocnění.

Neexistuje specifická léčba tohoto typu virové infekce, a proto se provádí pouze symptomatická terapie. 

Používají se následující léky a postupy ke zmírnění příznaků:

• Antiemetika: Léky na potlačení zvracení, důležité zejména u těžších případů, kdy může rychle dojít k dehydrataci a alkalóze. Alkalóza je porucha acidobazické rovnováhy krve, způsobená ztrátou žaludečních kyselin (žaludečních šťáv) z těla.
• Antipyretika: Známé také jako léky na snížení horečky, zlepšují celkový stav pacienta díky vyčerpávající povaze horečky a snižují ztráty tekutin způsobené zvýšenou tělesnou teplotou.
• Spasmolytika: Léky potlačující křeče hladkého svalstva žaludku a střev.
• Zklidňující čaje: Heřmánek, máta, meduňka – mají dobrý uklidňující účinek na trávicí trakt.
• Infuze vodně-solných roztoků: Pokud není možné přijímat tekutiny ústy, přistupuje se k intravenóznímu podávání elektrolytových roztoků a glukózy pro doplnění tekutin.
• Probiotika: Jsou důležitou součástí „léčby“ virové infekce. Jejich užívání je zásadní pro prevenci střevní dysbiózy a přetrvávajícího průjmu způsobeného sekundární bakteriální infekcí.

Novorozenci a kojenci jsou touto infekcí postihováni nejčastěji. U nich by mělo pokračovat kojení, pokud je to možné, případně se přechází na náhradní kojeneckou výživu. Pokud dítě odmítá jídlo nebo zvrací tekutiny a mléko, je třeba okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Toto jsou základní kroky, které je potřeba podniknout při setkání s tímto nepříjemným virem.

Jedna věc, kterou byste v žádném případě neměli dělat, je užívání léků na zastavení průjmu. Ty zpomalují střevní pasáž, uměle potlačují průjem a tím výrazně prodlužují virovou intoxikaci.

Pokud příznaky infekce přetrvávají déle než 3 dny a již jste vyzkoušeli výše uvedená opatření, je vhodné se poradit s lékařem.

V případě novorozenců je nezbytné kontaktovat pediatra ihned na začátku a pečlivě sledovat stav dítěte pro případné známky dehydratace.