Příznaky onemocnění periferního nervového systému

Onemocnění periferního nervového systému zahrnují všechna nervová postižení mimo centrální nervový systém (CNS). To znamená všechny nervy mimo mozek a míchu.

Tato onemocnění mohou mít různý původ – zánětlivé, traumatické poškození, degenerace nervů – a mohou vést k různým symptomům jako je bolest, slabost, brnění, parézy a paralýzy.

Příznaky poškození periferního nervového systému jsou rozmanité.

Závisí na konkrétním onemocnění a jeho závažnosti:

• Bolest – bolest je typickým příznakem. Může být ostrá, vystřelující nebo pálivá. Může být stálá nebo, jak je častější u neurologických onemocnění, se vyskytuje při pohybu.

• Brnění a ztráta citlivosti (parestézie) – nejčastěji se objevují na končetinách, zejména dolních, a pacienti mohou pociťovat teplo, chlad, bolest nebo tíhu.
• Svalová slabost – logický příznak, který je vysvětlitelný narušeným zásobením a inervací svalů, které závisí na postiženém nervu. Často je kromě snížené síly a obtíží s pohybem pozorována atrofie (úbytek objemu svalu).
• Ztráta koordinace a rovnováhy – poškození motorických nervů může způsobit potíže s chůzí, koordinací a rovnováhou.
• Změny v autonomních funkcích těla – při poruchách nervových vláken, která kontrolují střeva, srdce a močové cesty, se mohou projevit odpovídající příznaky.

Existuje několik příčin vzniku poškození PNS:

• Mechanické – úrazy různého charakteru, které vedou k narušení páteře a meziobratlových plotének, kýl, přetržení a komprese nervů apod.

• Infekce – některé viry a bakterie mohou napadnout nervový systém a způsobit dočasné nebo trvalé poškození částí PNS – například lymská borelióza, pásový opar, hepatitida a další.
• Autoimunitní procesy – onemocnění jako Guillain-Barrého syndrom nebo systémový lupus mohou vést k útoku imunitních buněk na nervový systém, čímž dochází k narušení jeho funkcí. Obvykle mají progresivní a silně invalidizující průběh.
• Diabetes – špatně kompenzovaný diabetes mellitus vede k postupnému poškození periferních nervů a narušení jejich funkcí.
• Neurotoxické látky – chronické užívání velkého množství alkoholu, kontakt s chemikáliemi, některými léky, jedy jako pesticidy a insekticidy může mít vážný negativní dopad na nervy a vést k jejich trvalému poškození.
• Nedostatek živin – i když vzácná příčina v dnešní době, nedostatek vitaminů skupiny B (zejména B12 a kyseliny listové) může vést k vážným poruchám PNS.
• Genetické faktory – některá dědičná onemocnění (např. dědičná motorická a senzitivní neuropatie) vedou k progresivnímu a téměř nekontrolovatelnému poškození periferních nervů.
• Nádory – nervové nádory nebo sekundární maligní ložiska (metastázy) mohou utlačovat periferní nervová vlákna a narušovat jejich funkce.

Existují různá onemocnění periferního nervového systému, která lze klasifikovat podle různých charakteristik.

Komplikace onemocnění periferního nervového systému mohou být velmi různorodé kvůli rozmanitosti patologií. Do značné míry se překrývají se symptomy, ale projevují se ve vážnější nebo těžší formě.

Nejčastěji dochází k těmto komplikacím:

• Chronická bolest – pokud nejsou nervová poškození včas řešena, často dochází ke vzniku trvalé bolesti, která výrazně zhoršuje kvalitu života pacienta. Neurologické bolesti bývají obtížně ovlivnitelné a neustále přítomné, což může vést k vážným depresivním stavům.
• Paralýza, paréza nebo slabost – poškození periferních nervů může vést ke ztrátě síly a kontroly nad svaly. V některých případech může rozsah postižení způsobit částečné parézy nebo úplné paralýzy postižených svalových skupin v důsledku chybějící inervace.
• Ztráta nebo změna citlivosti – brnění, snížená nebo naopak přehnaná citlivost mohou být nejen nepříjemné, ale i rizikové z hlediska zranění, infekcí a dalších problémů.
• Poruchy kontroly orgánů (inkontinence) – nejčastěji se jedná o poruchy kontroly pánevních orgánů. Při poškození páteře mohou vzniknout závažné dysfunkce svalů odpovědných za řízení močení a vyprazdňování.

Každé onemocnění má své typické příznaky a související komplikace. Například u diabetické polyneuropatie (degenerativní onemocnění periferního nervového systému) se obvykle nevyskytuje inkontinence, zatímco u plexitidy nedochází k úplné paralýze svalové skupiny.

Léčba všech těchto stavů, s výjimkou syndromu Guillain-Barré, spočívá v podobných postupech.

Ty zahrnují užívání léků, které mají za cíl snížit zánětlivý proces. Nejčastěji se jedná o nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID) nebo kortikosteroidy, a v závažnějších případech i analgetika.

Neurologové navíc často předepisují gabapentin nebo pregabalin – látky, které jsou součástí myelinového obalu nervů a napomáhají jeho obnově.

Někdy se k symptomatické léčbě používají svalové relaxanty, které zmírňují případnou ztuhlost a křeče svalstva v postižené oblasti.

Fyzioterapie je téměř neoddělitelnou součástí léčebného protokolu těchto onemocnění a zpravidla se kombinuje s medikamentózní léčbou.

V určitých případech, jako jsou některé typy kýl a pokročilá onemocnění, může být nutná chirurgická léčba, kterou musí provést kvalifikovaný neurochirurg.

Pokud rozpoznáte některé z příznaků, je vhodné se poradit s lékařem.

Každý člověk zná své tělo do určité míry a většina z nás zažila neurologickou bolest, jako je ztuhlost zad, brnění a další. Pokud však jde o něco vážnějšího, bývá bolest netypicky silná, dlouhotrvající a nereaguje na léčbu protizánětlivými léky.

Právě v takových případech je na místě vyhledat lékařskou pomoc.