Co je prediabetes: Příznaky a rizikové faktory

Předcukrovka je metabolický stav, charakterizovaný zvýšenými hladinami krevního cukru, které jsou nad normálními referenčními hodnotami, ale nedosahují diagnostického prahu pro cukrovku typu 2.

Podle Americké diabetické asociace (ADA) a Světové zdravotnické organizace (WHO) je předcukrovka diagnostikována při jednom z následujících poruch:

• Porušená glykémie nalačno (IFG): plazmatická glukóza nalačno v rozmezí 5.6–6.9 mmol/L (100–125 mg/dL).
• Porušená glukózová tolerance (IGT): krevní cukr mezi 7.8–11.0 mmol/L (140–199 mg/dL) ve druhé hodině orálního glukózového tolerančního testu (OGTT).
• Glykovaný hemoglobin (HbA1c): hodnoty mezi 5.7% a 6.4% (39–47 mmol/mol).

Předcukrovka je přímo spojena se zvýšeným rizikem rozvoje cukrovky typu 2, kardiovaskulárních onemocnění a dalších metabolických poruch. Na rozdíl od rozvinuté cukrovky lze její progresi zabránit změnami v životním stylu, včetně zlepšené stravy, zvýšené fyzické aktivity a kontroly tělesné hmotnosti.

Předcukrovkový stav ve většině případů probíhá bez příznaků nebo s příznaky, které mohou mít tisíce jiných příčin. Právě z tohoto důvodu často zůstává neodhalený a často přechází v klinicky zjevnou cukrovku.

Přesto pro lidi, kteří dobře znají svůj organismus, mohou některé příznaky být důvodem ke zvýšené pozornosti, což je může přivést na lékařskou prohlídku a případné prokázání předcukrovkového stavu.

Nejčastější příznaky zahrnují:

• Zvýšená únava – nestabilní hladiny krevního cukru mohou vést k pocitu vyčerpání a nedostatku energie.
• Zvýšený hlad – zejména touha po sladkých potravinách, protože buňky neabsorbují glukózu efektivně.
• Mírná žízeň a sucho v ústech – ačkoli jsou tyto příznaky typičtější pro cukrovku, někteří lidé s předcukrovkou je mohou pociťovat.
• Časté kolísání hmotnosti – přibírání na váze nebo potíže s hubnutím kvůli inzulínové rezistenci.

Nejlepším způsobem odhalení předcukrovky zůstávají pravidelné preventivní prohlídky.

Nedostatečná produkce inzulínu hraje jednu z hlavních rolí při rozvoji cukrovky, zejména cukrovky druhého typu.

Inzulín je hormon, který je produkován slinivkou břišní - pankreasem a má hlavní funkci regulovat hladiny krevního cukru tím, že umožňuje přechod molekul glukózy do buněk přes buněčnou membránu pro syntézu nebo ukládání energie.

V těle existují mechanismy, které vedou k inzulínové nedostatečnosti.

Porušená funkce beta buněk

Beta buňky v pankreasu syntetizují inzulín. Někdy se jim nedaří vyprodukovat dostatek tohoto hormonu při vysokých hladinách krevního cukru.

Příčinou této dysfunkce je obvykle kombinace genetické predispozice, zvýšeného oxidačního stresu v důsledku nezdravého životního stylu, chronického zánětu a obezity.

Snížená inzulínová citlivost

Snížená inzulínová citlivost je dalším hlavním faktorem, přispívajícím k inzulínové nedostatečnosti. Při inzulínové rezistenci se buňky stávají méně citlivými na tento hormon a on nevyvolává stejnou reakci jako u lidí bez poruch v metabolismu cukru.

Obvykle na začátku stavu (který může trvat roky) pankreas kompenzuje tuto sníženou citlivost produkcí většího množství inzulínu. V určitém okamžiku však dekompenzuje a už to nezvládá, což vede k rozvoji cukrovky typu 2.

Inzulínová nedostatečnost způsobená sníženou funkcí beta buněk nebo rozvinutou inzulínovou rezistencí značně zvyšuje riziko rozvoje cukrovky typu 2 prostřednictvím několika mechanismů.

Tyto mechanismy jsou:

• Hyperglykémie - dlouhodobě zvýšené hladiny krevního cukru vedou k poškození cév, nervů a orgánů, čímž přispívají ke komplikacím cukrovky.
• Vyčerpání beta buněčného aparátu pankreasu - chronicky zvýšená potřeba inzulínu kvůli kompenzaci inzulínové rezistence v určitém okamžiku vede k poruše beta buněk a postupné ztrátě jejich syntetických vlastností. Tímto způsobem se prohlubuje inzulínová nedostatečnost a projevuje se obtížnou kontrolou krevního cukru.

Zvýšená zánětlivá reakce

Inzulínová rezistence a chronická hyperglykémie narušují metabolismus cukru, přičemž tělo přepíná do jiných režimů a cest pro jeho výměnu.

Tímto způsobem dochází k produkci mnoha volných radikálů, které zvyšují oxidační stres v organismu a vedou k zánětlivé reakci ze strany imunity.

Zánětlivá složka vede k dalšímu prohlubování nízké citlivosti k inzulínu a zesiluje poškození beta buněk.

Rozvoj předcukrovkového stavu je výsledkem kombinace genetických faktorů a životního stylu, které vedou k narušené regulaci krevního cukru.

Hlavní rizikové faktory zahrnují:

• Dědičnost – rodinná zátěž cukrovkou typu 2 značně zvyšuje riziko předcukrovky, zejména pokud byl jeden nebo oba rodiče diagnostikováni s touto nemocí.
• Nadměrná hmotnost – ve většině případů u lidí s nadváhou je pozorována inzulínová rezistence, která je významným faktorem při rozvoji cukrovky a je charakteristická pro předcukrovkový stav.
• Stres a nedostatek spánku – chronický stres a nedostatečný spánek vedou k vysokému kortizolu, který může přispět k inzulínové rezistenci a metabolickým poruchám.

• Sedavý životní styl– nedostatek fyzické aktivity vede ke snížené efektivitě inzulínu, což může ztížit kontrolu krevního cukru a urychlit rozvoj předcukrovky.
• Nezdravá strava – strava bohatá na zpracované sacharidy, cukry a nasycené tuky může vést ke kolísání hladin glukózy a zvýšenému riziku inzulínové rezistence.
• Hormonální poruchy – stavy jako syndrom polycystických vaječníků (PCOS) a hypotyreóza mohou ovlivnit metabolismus a zvýšit riziko předcukrovky.

Kontrola těchto rizikových faktorů prostřednictvím změn v životním stylu, pravidelných lékařských prohlídek a vyvážené stravy může značně snížit pravděpodobnost rozvoje cukrovky typu 2.

Diagnostika předcukrovkového stavu se provádí prostřednictvím několika vyšetření.

Ty zahrnují:

• Krevní cukr nalačno (FPG – Fasting Plasma Glucose) - vyšetření se provádí ráno po minimálně 8hodinovém půstu, přičemž za normální se považují hodnoty krevního cukru nalačno <5.6 mmol/l, a za předcukrovkové se určují hodnoty od 5.6-6.9 mmol/l.
• Orální glukózový toleranční test (OGTT) - měří se krevní cukr dvě hodiny po příjmu 75 g glukózy rozpuštěné ve vodě. Za normální se považuje, pokud jsou hodnoty pod 7.8 mmol/l, a při předcukrovkovém stavu s porušenou glukózovou tolerancí se považují hodnoty od 7.8-11.0.
• Glykovaný hemoglobin (HbA1c) - ukazatel průměrného krevního cukru za poslední 2-3 měsíce, přičemž za předcukrovkové hodnoty se považují 5.7-6.4 %.
• Vyšetření inzulínové rezistence (HOMA-IR index) - metoda pro hodnocení inzulínové citlivosti pomocí vzorce “HOMA-IR = (glukóza nalačno [mmol/L] × inzulín nalačno [μU/mL]) / 22.5 Normální hodnoty: < 2.0, Zvýšená inzulínová rezistence: > 2.5 – 3.0”

Předcukrovka sama o sobě není považována za nemoc, ale pokud není kontrolována, může vést k vážným zdravotním problémům.

Hlavní komplikací předcukrovkového stavu, kterému není věnována včasná pozornost, je rozvoj cukrovky typu 2. Statistické údaje ukazují, že až 70 % všech lidí s předcukrovkou rozvine cukrovku během několika let.

Kromě toho hraničně vysoké hodnoty krevního cukru, přestože nevyvolávají akutní příznaky, zvyšují riziko rozvoje hypertenzní nemoci (vysokého krevního tlaku), aterosklerózy (poškození tepen), infarktu a mrtvice. To je způsobeno chronicky zvýšenými hladinami glukózy, které poškozují cévy kvůli zvýšenému oxidačnímu stresu, kterému je organismus vystaven v důsledku vstřebávání glukózy jinými alternativními metodami.

Inzulínová rezistence, často se vyskytující při předcukrovce, může vést k hromadění tuku v játrech, což zvyšuje riziko jaterní cirhózy a zánětu.

Hraniční hyperglykémie, pokud působí dostatečně dlouho, vede k poškození periferních nervových zakončení, což způsobuje necitlivost, bolest a slabost v končetinách.

Vysoké hladiny krevního cukru také vedou ke změně osmolality krve a poškozují filtrační aparát ledvin (glomeruly), což vede ke ztrátě plazmatických proteinů v moči – příznak následného chronického onemocnění ledvin.

Předcukrovka zvyšuje riziko mikrovaskulárních poškození sítnice, což může vést k poruchám zraku, i když ne tak závažným, jako při cukrovce typu 2. Období, za které by tyto problémy mohly vzniknout, je však poměrně dlouhé, přičemž ve většině případů se již hovoří o existující cukrovce.

Časná diagnostika a změny v životním stylu mohou značně snížit riziko přechodu předcukrovky v cukrovku a s ní spojené komplikace. Udržování normálních hladin krevního cukru značně snižuje rizika vzniku některých výše uvedených zdravotních problémů.

Čím dříve jsou přijata opatření, tím větší jsou šance na obnovení normální glukózové tolerance a vyhnutí se chronickým komplikacím.

Včasná intervence nejen zpomaluje rozvoj cukrovky, ale může proces zcela zvrátit. Proto jsou pravidelné preventivní prohlídky, aktivní životní styl a informovanost klíčovými faktory v boji proti předcukrovce.

Opatření pro prevenci a kontrolu již zjištěného předcukrovkového stavu jsou stejná a obecně se týkají kvality života.

Udržování normální tělesné hmotnosti a dodržování stravy jsou klíčové pro kontrolu předcukrovkového stavu.

Nadměrná hmotnost je prokázaným faktorem, který značně zvyšuje riziko rozvoje předcukrovkového stavu a jeho přechodu v cukrovku. Pozorné udržování kalorické rovnováhy je zásadní pro dodržování zdravé hmotnosti.

Při stravě, kromě příjmu dostatečného, ale ne příliš velkého množství kalorií, je kladen důraz na konzumaci kvalitních potravin s vysokým nutričním obsahem, bohatých na bílkoviny, zdravé tuky, mikroelementy a vitamíny. Dodržování přírodních potravin s minimální úpravou je jistým způsobem, jak snížit riziko rozvoje předcukrovky.

Vedle toho je pro dobrý celkový zdravotní stav velmi doporučováno vyhýbat se cukru, smaženým a tučným potravinám, rafinovaným produktům a polotovarům.

Redukce stresu je také klíčová pro kontrolu stavu. Rozdělení každodenních povinností tak, aby zůstalo dostatek času na plnohodnotný odpočinek, udržuje hladiny kortizolu v normě, což zlepšuje glukózový metabolismus.

Fyzická zátěž, kromě toho, že pomáhá snižovat hmotnost a udržovat zdravou tělesnou hmotnost, cvičení se zátěží nebo jiný druh odporu značně zlepšuje inzulínovou citlivost.

Spánek je také velmi důležitý pro udržení homeostázy v organismu a pro správnou regulaci všech metabolických procesů, včetně výměny glukózy. Právě proto je důležité usilovat o alespoň 6-7 hodin kvalitního spánku denně.

Co je předcukrovkový stav?

Předcukrovkový stav je hraniční stav, při kterém jsou hladiny krevního cukru vyšší než normální, ale stále nedosahují hodnot pro cukrovku. Je to známka narušeného glukózového metabolismu a zvýšeného rizika rozvoje cukrovky typu 2, kardiovaskulárních onemocnění a dalších komplikací.

Je předcukrovkový stav reverzibilní?

Ano, předcukrovkový stav je reverzibilní.

Jak kontrolovat hladiny krevního cukru a udržovat je normální při předcukrovkovém stavu?

Dodržováním vhodné tělesné hmotnosti, zdravou stravou a dostatečnou fyzickou aktivitou.

Zdroje:

• https://www.diabetes.org.uk/about-diabetes/type-2-diabetes/prediabetes
• https://www.webmd.com/diabetes/what-is-prediabetes